Společnost posedlá smyslností | Prameny zdraví

Společnost posedlá smyslností

Neděle v Amsterdamu. Slunce se jako ohnivý míč blyští na nádherné modré obloze. Barevné tulipány se pomalu kolébají v zahradě a jsou přirozenou ozdobou probíhajícího banketu.

Společnost posedlá smyslností

Rubrika: Spiritualita | Typ článku: Články

Lidé si živě povídají a všude vládne výborná nálada. V centru dění se drží za ruce šťastný pár. Oba vypravují novinářům podrobnosti své svatby. Čerství manželé odhalují svoje plány adoptovat si dítě. Z času na čas se na sebe podívají vášnivým pohledem a usmějí se. Kamery a mikrofony mezinárodních tiskových agentur všechno zaznamenávají, aby mohli později tuto událost vysílat v hlavních zprávách.

Samotná svatba by však nepřinesla takovou vlnu novinářského zájmu, kdyby to byl obyčejný pár. Ale jsou to dva muži, kteří právě vyšli z kostela poté, co přijali „svatební požehnání".

Stalo se to v Holandsku v roce 2001. Podobné události jsou od té doby stále běžnější i v Belgii, Kanadě či USA. Nejprve lidé protestovali, zdůrazňujíc tradiční rodinné hodnoty a morálku. Pro mnohé to byl konec světa. Dnes, jen o několik roků později, jsou „gay" manželství a legálně uznávané civilní svazky homosexuálních párů úplně běžné v Argentině, Dánsku, Německu, Francii a Portugalsku. A vzhledem k tomu, že se to děje běžně, novota se stala zvykem a zvyk se stal součástí kultury.

Brazilský festival gayů a lesbiček dnes přivádí do ulic dva a půl milionu lidí. Město Sao Paulo nikdy předtím nic takového nezažilo. Vypadá to jako karneval. Všude je slyšet smích a vidět barevné vlajky, nápisy a transparenty jen září. Stejná setkání se každoročně konají v různých zemích světa. Homosexuálové, kteří kdysi skrývali svůj životní styl, dnes kráčejí ulicemi a obhajují svoji orientaci. Prohlašují, že mají stejná práva jako všichni ostatní. Zajímavé přitom je, že tento jev jednoznačně naplňuje biblické proroctví. Ježíš Kristus řekl, že v posledních dnech bude takovéto konání součástí všeobecně přijímané kultury.

Kdyby se celá záležitost týkala jen nekřesťanů, dalo by se to pochopit. Vždyť ten, kdo nevěří v židovsko-křesťanského Boha, nemá vůči biblickým principům žádný závazek.

Ale dokonce i v křesťanských kruzích se ozývají podpůrné hlasy a argumentace. Mario Ribas například hlásá: „Citlivá analýza Bible ukazuje, že Ježíš přijímal všechny lidi bez ohledu na rasu, pohlaví a sexuální orientaci. Proto nevidím důvod, abych označil životní styl gayů a lesbiček za zlý. Ribas je teolog, absolvent Princeton University v Nové Anglii a pastor velkého protestantského sboru.

Co se děje s křesťanským světem? Proč se to, co Bible nazývá hřích, stává postupně normálním? Proč někoho napadlo spojit přijetí homosexuálního životního stylu s „pochopením a vyjádřením Kristovy milosti"? Slova Ježíše zapsaná v Bibli mluví o tom, že se to bude dít: „Tak bylo za dnů Lotových... právě tak bude v den, kdy se zjeví Syn člověka." (Lukáš 17,28-30)

Jaké to bylo „za dnů Lotových"? Podívejme se na záznam v první knize Bible. Obyvatelé Sodomy se snažili vylomit dveře Lotova domu a zmocnit se dvou mužů - hostí v jeho domě, aby s nimi měli sexuální styk. Proto se někdy slovo „sodomie" používá jako synonymum pro homosexualitu. Za Lotových dnů byla homosexualita všeobecně přijímaná a akceptovaná, ale Bůh ukázal svůj nesouhlas s takovými lidským jednáním (1. Kniha Mojžíšova 19,1-11). Ježíš předpověděl, že poslední dny budou jako za dní Lotova života.

Bible učí, že Bůh miluje každého. Homosexuálové jsou stejně jako všechny ostatní lidské bytosti objektem jeho lásky a milosti. Ale Ježíš přišel na svět nejen odpustit hříšníkům, ale je i změnit. Vytvořit z nich nové stvoření. Apoštol Pavel to vysvětluje velmi jednoduše: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa... žili (jsme) sklonům svého těla, dali (jsme) se vést svými sobeckými zájmy, a tím (jsme) nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní." (Efezským 2,1-3) A potom pokračuje prohlášením: „Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci. Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili... 21 pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši... odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi... oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Efezským 4,18-24)

Apoštol mluví o proměně. Každá lidská bytost, bez ohledu na její hřích, potřebuje prožít zázrak změny. Proměna vyžaduje politování, odpuštění a zanechání starého způsobu života. Ve světle toho, co Pavel píše, je nemožné ospravedlnit „společensky korektní vyjádření", že Bůh je láska a jako takový přijímá všechny úchylky lidského chování.

Bůh se představil Mojžíšovi: „Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu..." (2. Kniha Mojžíšova 34,6-7)

Slovo „vina" se v původním jazyce nevztahuje na důsledek občasného zakopnutí člověka, ale na jeho setrvávání ve zlu.
Společenský tlak na přijetí něčeho, co Bible zavrhuje, je dalším naplněním znamení konce. Otevřená propagace homosexuality a argument, že je to vlastně jen „jiný typ sexuální orientace", jsou důkazem, že žijeme v posledních dnech.

Před několika lety Národní muzeum v Oslu uspořádalo výstavu o homosexualitě ve zvířecím světě. V pozadí stál argument, že pokud homosexualita existuje mezi zvířaty, a zdá se to u nich úplně přirozené, potom je přirozená i u lidí. A pokud je to přirozené, nemůže to být hříchem.

Slovník definuje slovo „přirozený" jako něco, co je v souladu s podstatou věci. Klíčem je slovo „podstata". Jaká je přirozená podstata věci? Je přirozené jíst ústy. Pokud chci jíst ušima, mohu to zkusit, protože jsem svobodný, ale nemůžu očekávat, že lidé přijmou můj nápad jako něco přirozené, normální a správné.

Naše generace ztratila vazbu na svoji přirozenost. Téměř úplně jsme naši pozornost zaměřili na tělesné požitky. Jen ve Spojených státech amerických utratí lidé za pornografii neuvěřitelných 13 miliard dolarů ročně. Většina moderních písní a filmů je přímo prosáknutá sexem. Najdete jen málokterou reklamu, která nepoužívá na prodej výrobku sexuální podtón.

Možná se ptáš, proč by to měl být problém? Člověk je tělesná, duševní a duchovní bytost. Tuto jednotu není možné narušit. Aby bylo lidské konání smysluplné, musí být v člověku harmonicky zastoupené a činné všechny tři oblasti. Rozdělení anebo rozpad přináší tragické důsledky. Podvědomý svět lidí, kteří to zkoušejí, zasahují hluboké rány. Rány, které jejich racionalismus není schopen vyléčit. Nezáleží na tom, jak promyšleně se ujišťují, že jejich nesprávné konání je vlastně v pořádku, že se nic nestalo, neboť nikomu neubližují a že jejich osobní život je záležitostí jejich osobního rozhodnutí. Realita je jiná. Podstata člověka jako lidské bytosti - tělesné, duševní a duchovní - to neumí zpracovat. Může se stát, že tělesnou oblast přesvědčíme argumenty jako „nekontrolovaný instinkt", deformace či změna orientace. Dokonce můžeme přesvědčit i naši duševní oblast, že takový životní styl je přijatelný, že to vyžaduje jen trochu tolerance, ale naše duchovní oblast se s tím nikdy nesmíří.

„Nejsem duchovní," řekl mi jednou jeden muž, kterého jsem navštívil ve vězení. Ocitl se tam, protože se pokoušel žít život bez omezení. I když to nechtěl přiznat, byl duchovní bytostí. Kdyby nebyl, neměl by zájem setkat se se mnou.

Problémem lidstva je, že si neuvědomuje anebo popírá svůj duchovní rozměr. Ale ani ignorování skutečnosti realitu nezmění. Duchovnost není něco, co si mohu, ale také nemusím vybrat. Není otázkou osobní volby. Duchovní dimenze je jednoduše součástí naší existence, protože pochází přímo z rukou Stvořitele. Náš život bude mít smysl a skutečné poslání, jen když budeme žít v souladu s Bohem a přijmeme celistvost a jednotu, ve které nás stvořil.

Dejte ptáčka do zlaté klícky vykládané diamanty. Přichystejte mu do klece množství jídla a pití, nainstalujte klimatizaci, která se bude přizpůsobovat jeho potřebám. Myslíte si, že jednoho dne bude šťastný? Nikdy! Má ptačí podstatu a narodil se proto, aby byl volný - aby létal. Ano, potřebuje jídlo a pití, ale šťastným jej učiní jenom svoboda.

Lidé si myslí, že mají svobodu, neboť mají pocit, že skutečně dělají, co chtějí. Ve skutečnosti jsou však často vězni svých smyslných tužeb, otroky vlastních žádostí. Mario Veloso, básník, spisovatel a můj osobní přítel, jednou řekl, že vnější svoboda nikomu nepřinese opravdové štěstí. Země či vláda může zaručit svobodu tvého těla, ale ne duše.

Lidé, kteří přežili totalitní režim, netrpěli více než ti, co žijí ve svobodné demokratické společnosti. Proč? Protože lidské bytosti jsou vězni svých komplexů, sklonů, sobectví, ambicí, závisti, neřesti a všeho, co tvoří temnou část lidského nitra.

Tito zajatci nemohou být nikdy skutečně šťastní. V zoufalství se mnozí z nich obrátí ke konzumnímu způsobu života a nechají volný průběh nemorálnosti. Lidé, kteří se pokoušejí vyloučit ze svého života duchovní rozměr, vlastně zamykají dveře svého vlastního vězení. Podle Velosy, moderní lidi nejvíce zotročují ty věci, jejichž praktikování mělo být vyjádřením jejich svobody. Obscénnost, pornografie, násilí a promiskuita.

David Levy vydal knihu s názvem Láska a sex s roboty. Po výzkumu, ve kterém se zaměřil na možnost vztahů mezi lidmi a roboty, dospěl k závěru, že pro lidí, kteří nejsou schopni vytvořit stabilní a uspokojující vztah s lidskými bytostmi, je řešením vytvořit si vztah k mechanické sexuální pomůcce. Ne, nežertoval.

Levého pohnutka byla možná dobrá, ale pravdou zůstává, že má-li sex udělat člověka šťastným, musí to být akt tělesný, duševní i duchovní. Pokud sklouzne jen do roviny tělesné, přináší frustraci, a ta vede k prázdnotě a nespokojenosti.

Jak tedy lidé odpovědí na volání svého zoufalého srdce? Mnozí se žel ponoří do úchylek a zvráceností. Tak, jak o tom mluví Bible: „Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost." (Římanům 1,26.27)

Co je „odplatou", o které Pavel hovoří? Odkazuje snad na všechny ty nákazy a choroby, které postihly moderní svět? Výzkum Amerického centra pro kontrolu epidemií a jejich prevenci ukázal, že každoročně se jen v Americe nakazí sexuálně přenosnými chorobami více než 19 milionů lidí a 65 milionů lidí žije trvale s takovouto nákazou v těle. AIDS hubí lidstvo. V současnosti je virem HIV nakažených 43 milionů lidí. Každoročně se tento počet zvyšuje o 4,8 milionu. Ještě hrozivější je statistika, která uvádí, že 2 000 dětí je infikovaných už v těle matky.

V Bibli čteme, že všechno toto bude znamením konce času. Ježíš řekl: „Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko. Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi." (Matouš 24,32.33)

Bylo pozdní odpoledne smutného dne. Zdálo se, že její život se přiblížil ke konci. Zabili ji její sny. Muži ji jen zneužívali. Chyby se nesly celým jejím životem. Milovala, ale nesprávným způsobem. Navzdory touze prožít opětovanou lásku, vždy ji jen použili a potom odhodili s hlubokými krvácejícími ranami, které neuměl nikdo vyléčit.

Co má člověk říct anebo udělat, když ví, že udělal chybu a zaslouží si trest? I ona jen stále znovu opakovala staré omyly. Byla přesvědčená, že si svoji bolest zaslouží. Sama si vybrala cestu, která ji přivedla na dno propasti a způsobila, že se cítila jako lidská troska. Věděla, že by svůj život měla změnit, ale neměla na to sílu.

Právě tehdy ji muži nachytali při cizoložství a jako „věc" ji přivlekli před Ježíše. Věděla, že trestem je smrt ukamenováním. Nezměnitelný zákon nenabízel milost ani odpuštění.

Ležela na zemi a neodvažovala se na nikoho podívat. Její minulost byla odporná, přítomnost děsivá. A budoucnost neexistovala. Ale byl tu Ježíš. Boží Syn. Díky za to, že se objeví právě ve chvíli, kdy jej nejvíce potřebujeme. Takový je Bůh: Nepřestává tě hledat, volá a čeká na tvoji odpověď.

Galilejský učitel začal cosi mlčky psát do písku. Muži, kteří sem ženu dovlekli, se domáhali jeho soudu. Tehdy Ježíš řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" (Jan 8,7)

Ta odpověď všechny zaskočila. Nikdo se neodvážil říct ani slovo. Muži, kteří ženu přivlekli, se pomalu začali vytrácet. Za chvíli bylo nádvoří prázdné.

„Ženo, kde jsou? Nikdo tě neodsoudil?" zeptal se Ježíš.

„Všichni odešli," odpověděla a ani si netroufla zvednout hlavu.

„Ani já tě neodsuzuji," řekl jí Pán. „Jdi a už více nehřeš."

Od tehdy uplynulo dvacet století. Mistrův hlas k nám zaznívá i dnes. Slibuje: „Dej mi své srdce a já z něho učiním nové, čisté."
Úžasné pozvání! Věříš mu? Co s ním uděláš?

Jak odpovíš?

Z knihy Alejandra Bullóna Znamenia nádeje. Vydalo nakladatelství Advent-Orión.

Počet přečtení: 1 513 Datum: 7. 12. 2013