Řekni, kde ty ryby jsou? | Prameny zdraví

Řekni, kde ty ryby jsou?

Mnohé země zakazují rybářům, aby lovili ryby podprůměrných velikostí. Jedná se o strategii, jejíž smyslem je zajištění udržitelnosti rybí populace – tím, že malým rybám se dostane možnosti dorůst do plné velikosti.

Řekni, kde ty ryby jsou?

Rubrika: Evoluce vs. stvoření | Typ článku: Články

Řada vědců nyní volá po změně, vzhledem k tomu, že jejich poznatky ukazují, že tato taktika je chybná.

Výzkumní pracovníci z Bangor University, University of East Anglia, University of West Indies a Max Planck Institute for Development Biology tvrdí, že nadměrný výlov velkých ryb nevede pouze k tomu, že celé rybí populace dorůstají pouze menšího vzrůstu, ale také k tomu, že se tyto ryby následně hůře rozmnožují. V laboratorních testech na rybce paví očko z vod okolo Trinidadu se pokoušeli odhalit, k jakým změnám došlo v genetické výbavě ryb v důsledku výlovu pouze velkých ryb.

Během pouhých několika generací vědci pozorovali dramatickou změnu v této genetické výbavě – směrem k menším a méně fertilním jedincům. Povšimli si, že ke stejnému jevu „již zřejmě došlo na řadě míst komerčního rybolovu“, což může mít za následek „vážné a globální důsledky pro životní prostředí a celosvětový rybářský průmysl.“

Velmi pravděpodobně se v tomto bodě nemýlí, zvláště vezmeme-li v úvahu dobře známé příklady toho, že k tomu již došlo, viz např. krach rybolovu tresek při pobřeží Newfounlandu na začátku devadesátých let.

V jednom bodě se však určitě mýlí, jmenovitě ve vyhlášení, že se „jedná o evoluční reakci na nadměrný rybolov.“ Nejde zde o nic evolučního, ani v nejmenším tato skutečnosti nepodporuje představu, že se rybáři vyvinuli během milionů či miliard let z ryb. Evoluce od mikroba k člověku vyžaduje získání informace, a o ničem takovém neexistují žádné důkazy.

Spíše dochází k tomu, že genetická informace – tedy geny, které nesou kódy pro větší velikost a vyšší plodnost – se z rybí populace ztrácejí v důsledku tlaku vyvolaného lidskou výběrovou činností (podobnou „přirozenému výběru“). A je pravděpodobné, že se ztrácejí i další charakteristiky, jak správně uvedli sami vědci: „Kromě ztráty schopnosti produkovat velké a produktivní jedince dochází selektivním rybolovem v některých rybích populacích zřejmě i ke ztrátě dalších specifických adaptací, jako například adaptace na chladnější vody či migrační tahy.“

Další prohlášení výzkumných pracovníků má zvlášť velkou vypovídací hodnotu: „Ztráta těchto genetických ‚typů‘ může znamenat, že rybí populace se již nedokáže částečně anebo vůbec vzpamatovat.“ 

Není to velmi zvláštní, že tito vědci, věřící v evoluci, mají tak malou víru v možnosti evolučního procesu? Zdá se, jakoby vlastně dobře věděli, že rychlé změny v genetické výbavě ryb, jež mohli pozorovat ve svých laboratořích, nejdou směrem, který je nezbytný, aby se vytvořila nová genetická informace.

Je ovšem smutné, že široká veřejnost bude i tímto pozorováním – potvrzujícím teorii přirozeného výběru – ukolébána v přesvědčení, že se jedná o další důkaz toho, že během milionů let se ryba může proměnit v rybáře. Dejte si pozor, abyste nespolkli udičku i s navijákem. J

David Catchpole, Creation Magazine

Počet přečtení: 2 111 Datum: 8. 5. 2016