Motýli létají na křídlech Stvořitele | Prameny zdraví

Motýli létají na křídlech Stvořitele

Motýli svými barvami a vzorky křídel, podobně jako neuvěřitelnými létacími schopnostmi, zřejmě nikdy nepřestanou uvádět člověka v úžas a ohromení.

Motýli létají na křídlech Stvořitele

Rubrika: Evoluce vs. stvoření | Typ článku: Články

Nejranější malby těchto nádherných stvoření byly objeveny na tři tisíce let starých stěnách hrobky Egypťana, který se jmenoval Nebamun a působil jako „účetní obilného zrna“ za vlády faraónů Thutmose IV. a Amenhotepa III. Zachované fresky je možné obdivovat v Britském muzeu v Londýně. Předpokládá se, že jde o druh Danaus chrysippus aegyptus, tedy motýly, kteří jsou dnes v údolí Nilu stejně běžní, jako byli tenkrát. Žasnul někdy Nebamun nad tím, jak tato úžasná stvoření mohou s takovou lehkostí létat? To se asi nikdy nedovíme. Jeho hrobka však napovídá, že motýly nemohl být neuchvácen – podobně jako já.

Motýli křídla jsou neuvěřitelně propracovaná

Náhodný pozorovatel může mít dojem, že motýl jednoduše mává křídly nahoru a dolů, tak tomu ale není. Každý úder pevných křídel by pak jednoduše eliminoval účinek příštího mávnutí. Motýlí křídla jsou ve skutečnosti neuvěřitelně důmyslná. Jejich stavba (a připojení k hrudníku a ovládacím svalům) je velmi komplexní. Tvoří ji současně pevné i pružné opěry křídel, flexibilní membrány, zvlášť se skládající zadní křídla a propracovaný svalový a nervový systém, to vše spolu s naprogramovaným chováním, které umožňuje, aby došlo k letu.

Motýlí křídla umožňují tomuto krásnému stvoření nacházet druha, aby se mohlo rozmnožovat na této planetě, vyhledávat hostitelské rostliny, na kterých klade vajíčka, nacházet stravu a (v několika dobře dokumentovaných případech) i migrovat na značné vzdálenosti, až do 4500 kilometrů. Křídla musí být proto nejenom dostatečně pružná, aby umožnila jemné manévrování, ale současně i tak odolná, aby vydržela dlouhodobé zatížení.

Poznatky o letu

Pečlivá pozorování odhalila některá tajemství vzletu motýlů. V případě motýlů s širokými křídly, jako je Danaus chrysippus aegyptus, zavřou v přípravě svá křídla nad hrudníkem a břichem.

Když motýl vzlétá, dochází k úžasnému sledu událostí. Křídla se začínají oddělovat, ale na rozdíl od pevných membrán se postupně odlepují, když dochází k mávnutí směrem dolů. Odlepování začíná u vedoucí hrany předních křídel a pokračuje směrem dozadu, až se oddělí i zadní křídla. Během tohoto odlepování se mezi křídly vytváří vakuum, které do sebe nasává proud vzduchu zvrchu. Během mávnutí dolů se vytvoří při horní hraně motýlích křídel vzduchové víry, což vyprodukuje tah vzhůru, díky němuž se tělo motýla odlepí od podložky – to vše proběhne v čase rovnajícím se pěti tisícinám sekundy!

Během toho prvního mávnutí směrem dolů není pouze tělo motýla vyzdviženo vzhůru, dochází také k naklonění zpět od vodorovné roviny. Nejedná se o žádný omyl. Motýlí tělo je tak ve správné pozici pro další mávnutí, během nějž se nyní křídla pohybují vzhledem k zemi horizontálně. Současně se horní hrany předních křídel zkroutí směrem vzhůru. To umožní křídlům udržet pozitivní úhel výpadu – a vertikální vztlak a pohyb vzhůru v důsledku mávnutí křídel směrem dolů tak pokračuje.

Hádanka rozluštěna

Zřejmou hádankou pro vědce byl fakt, že během odlepování by mělo logicky dojít i k nasávání vzduchu odzadu. To by zrušilo působení vzduchu přicházejícího zepředu a tak narušilo vytváření vztlaku. Motýl naštěstí disponuje brilantním designérským prvkem, který tomuto zabraňuje. Jeho pružné anální laloky (ta část zadních křídel, která je nejblíže břichu) působí jako účinná záklopka, která zabrání jakémukoliv zpětnému proudění; přinejmenším do chvíle, než došlo k úplnému odlepení. Zadní křídlo se ohne podél drážky nazývané klavální rýha. Díky tomu může motýl udržet vzduchotěsné spojení během mávnutí křídly nahoru. Kdyby zadní křídlo nebylo pružné, nemohlo by k tomu dojít.

Ne každý motýl však používá při letu přesně tento sled pohybů. V jedné studii pozorovali vědci toto: „Při po sobě následujících mávnutích křídek si může Vanessa atalanta vybírat, zda použije či nepoužije víry při vedoucí hraně křídel a celý předchozí mechanismus, případně jestli využije pozitivní, negativní nebo nulový efekt zatížení při mávnutí směrem vzhůru.“

„Při našich experimentech používali motýli všech různých nestálých aerodynamických mechanismů, které byly zmíněny. Mezi jednotlivými mechanismy přecházeli zcela volně – často se lišily mávnutí křídel od mávnutí křídel – a vybírali si takové různé aerodynamické mechanismy, které vyhovovaly různým letovým potřebám.“

Je pozoruhodné, že motýlí mozek, který činí všechna tato letová rozhodnutí (a vydává denně řadu dalších příkazů) není o mnoho větší než tečka nad tímto „i“. J

Jeden přední vědec zabývající se výzkumem motýlů prohlásil: „Studium evoluce s sebou nevyhnutelně nese hodně spekulací a dedukcí; bylo by chybou domnívat se, že rozumíme průběhu evoluce motýlů.“

Moderní člověk je pyšný na to, že dokázal navrhnout letadla s pevnými křídly, která umožňují se vznést – ovšem za cenu velkého úsilí a vysokých nákladů. Stvořitel přitom navrhnul něco mnohem sofistikovanějšího, co umožňuje všem motýlům používat pružná křídla, díky nimž mohou úspěšně letět při mávání křídel dolů i nahorů, a to bez znečišťování okolního prostředí. Navíc se tato létající stvoření – na rozdíl od letadel – mohou sama zdvojovat, tedy vytvářet své vlastní kopie. J

Tato nádherná stvoření přežila pád do hříchu, potopu i tisíce změn životního prostředí způsobených člověkem. I nadále se jim daří – a člověk nad nimi může jenom žasnout.

Vidíte už zřetelněji, jak se nad nimi (i nad námi) vznáší ruka Stvořitele?

Patrick Clarke, ze serveru www.creation.com

Počet přečtení: 2 423 Datum: 9. 8. 2020