Komunikace a štěstí v manželství | Prameny zdraví

Komunikace a štěstí v manželství

Štěstí páru může být do značné míry měřeno efektivností jejich komunikace. Způsob vzájemné komunikace je jedním z nejsilnějších faktorů, které ovlivňují úspěch nebo selhání vztahu.

Komunikace a štěstí v manželství

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Komunikace je cestou ke vzájemnému porozumění. Pokud máme druhým porozumět a mají-li rozumět oni nám, potřebujeme pochopit nejen svého partnera, ale i sami sebe.

Mezi nejčastější problémy, které rozdělují a rozvádějí páry, patří (v sestupném pořadí podle frekvence výskytu): Narušená komunikace, ztráta společných cílů a zájmů, sexuální neshody, nevěra, ztráta vzrušení a radosti ze vztahu, peníze, neshody kvůli dětem, alkohol nebo jiné závislosti, otázky ženských práv, příbuzní... Povšimněme si, že nevěra je až na čtvrtém místě. Nevěra většinou není prvotním problémem. Je důsledkem jiných partnerských neshod, které začínají narušením komunikace.

Dřívější manželství spojovala potřeba zajistit si existenci. Partnery stálo mnoho sil, aby rodina měla střechu nad hlavou, dostatek jídla a ošacení. Těmto dvojicím nezbývalo mnoho času na budování vztahu. Dnešní manželství je naopak zcela založeno na vztahu. V současnosti manželé hledají naplnění spíše citových nebo fyzických potřeb. Chceme být hodnoceni za to, kým jsme, ne proto, že přineseme domů peníze nebo se staráme o domácnost.

Komunikace je základem intimních vztahů. Komunikace je to, co prozařuje pečování, dávání, sdílení a ujištění. Pokud neporozumíme principům naslouchání a mluvení, nemůžeme se skutečně poznat. Zůstáváme jeden druhému uzavřeni. Manžel, který vchází do dveří s pozdravem „Ahoj, miláčku", čímž jeho celovečerní komunikace končí, zřejmě nedisponuje mnoha komunikačními dovednostmi. Žena, která zarputile mlčí, protože jí manžel řekl něco, co zranilo její city, také zřejmě nepochopila potřebu a důležitost vzájemné komunikace. Ve skutečnosti tím oba dávají najevo, že nemají dost vůle a odvahy říci tomu druhému o tom, co právě prožívají.

Hlavním důvodem selhání v partnerské komunikaci jsou obavy ze sdílení skutečných myšlenek a pocitů. Strach z bolestného odmítnutí může natrvalo zablokovat touhu po otevřenosti. Kdo někdy nepromluvil na partnera a nebyl odmítnut? Někteří lidé tím byli natolik zraněni, že si nechávají všechny pocity pro sebe, nebo se je dokonce naučí potlačovat či zapírat. Schoulí se do své ulity a ztratí odvahu z ní vyjít ven.

Někteří selhávají v komunikaci proto, že je snadnější se jí vyhnout, potlačit myšlenky a pocity, než se je naučit vhodně a srozumitelně vyjádřit. Tato příčina úzce souvisí se sebeúctou. Pokud se domnívám, že moje myšlenky a názory nemají cenu, proč se měl o ně s někým sdílet? V těchto případech je potřebné zaměřit se na vlastní sebehodnocení.

Podstatnou komunikační dovedností je schopnost vystihnout vhodný čas pro hlubší rozhovor. Některé dvojice neumějí komunikovat, protože jim chybí pozitivní zkušenost. Kdykoli se snažili s druhým mluvit o svých pocitech či myšlenkách, byli odmítnuti.

Naše rané zážitky z dětství v nás nastavily určité mechanismy, které určují, co můžeme a co nemůžeme sdílet s těmi, které milujeme. V důsledku toho mnoho lidí žije jako želvy: Opatrně vysunou svoji hlavu jenom na krátké nadechnutí, jen aby nebyli chyceni číhajícím útočníkem. S přibývajícímiútoky tráví více času uvnitř svého krunýře než mimo něj.

Náš vžitý způsob komunikace, který nám připadá normální a přiměřený, je výrazně ovlivněn prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. Už jako děti jsme vnímali, jak členové rodiny hovoří a jak na sebe reagují. Jako dospělí pak tento vzorec s malými obměnami napodobujeme. Tvé komunikační vzorce mohou ostře kontrastovat se vzorci tvého partnera. Ve vaší rodině se například názorové třenice řešily v klidu, zatímco v rodině partnera to jiskřilo. Některé studie ukazují, že více genu přechází od prarodičů než od rodičů. Tato kombinace vlastností je ve značné míře zodpovědná za tvé chování, reakce a emoční odpovědi a určuje také způsob tvé komunikace.

Je nezbytné přijmout skutečnost, že myšlení muže je více analytické, kdežto ženu více ovlivňují intuice a emoce. Ženy si občas postesknou, že jejich manželé s nimi nechtějí mluvit, a muži si zase stěžují na to, jak jsou jejich ženy emocionální. Pokud si uvědomíme, jak funkční rozdíly mozku muže a ženy ovlivňují proces komunikace, potom také snáze pochopíme způsob myšlení a reagování „opačné poloviny lidstva" - a tedy i svého partnera. Skutečným klíčem k úspěšnému vztahu je porozumění!

Žena, která vstupuje do manželství, doufá, že se jí podaří vést důvěrný a pro ni tak důležitý dialog se svým partnerem. Muž naopak většinou nepociťuje tak intenzivní potřebu verbalizovat své pocity, často dá přednost spíš okruhu přátel, kde čin vítězí nad slovem. Neefektivní komunikační vzorce způsobují, že se komunikace stává neúčinná a povrchní, bez pozitivního dopadu na společné soužití. Postupem času stále častěji dochází k tomu, že si manželé nesprávně interpretují příčiny jednání svých partnerů. Vzájemné potřeby zůstávají nenaplněny, chronické problémy nevyřešeny. To vše dohromady pak může vést až k naprostému odcizení.

Žít v manželství, to ještě neznamená mít k druhému pevný a hluboký vztah. Je příliš mnoho párů, které sice žijí ve formálním svazku, ale jejich citové pouto je jen velmi slabé. Nakonec se může stát, že si bude každý z partnerů žít sám ve svém vlastním světě, kde už není příliš místa pro druhého. Přesto však platí, že neexistuje nic, co by se osobnosti člověka dotklo více než opravdový vztah. Pouze v kontextu vztahu totiž mohou být naplněny nejhlubší potřeby každé lidské bytosti. A proto lidé touží po skutečných vztazích.

Každá krize, i zdánlivě malá a bezvýznamná, může přispět k rozchodu dvojice, není-li vztah pevný a hluboký. Pouze vztah založený na silné citové vazbě odolá každému náporu. Vztah, to není pouze spojení dvou rozdílných bytostí, ale také splynutí dvou myšlenkových a názorových světů. Dva různí lidé nyní vytvářejí společné hodnoty, snaží se dosáhnout stejných cílů. Jejich naděje, sny a očekávání se spojují a směřují ke společnému horizontu.

Máte podobné životní cíle a osobní přesvědčení? Dáváte každý z vás tomu druhému to nejlepší, motivujete se k větší snaze o porozumění a podporujete růst vašeho vztahu? Víš, co od tebe partner v budoucnu očekává? Můžeš jeho představy naplnit? Podporuje partner tvé schopnosti a dává ti prostor pro to, abys mohl být sám sebou?

Každý jednáme podle určitých navyklých reakcí. Všechny nesprávné komunikační návyky je však možné překonat - stačí jen chtít. Možná, že potřebuješ změnit své komunikační návyky! Zeptej se sám sebe, jaké konkrétní změny potřebuješ provést, abys dosáhl svého cíle - efektivnější komunikace. Jaké změny jsi ochoten udělat?

Zvol si konkrétní a jasný cíl - zlepšit svůj způsob komunikace - a vydej se za ním. Nenech se odradit od nastoupené cesty, ani kdyby s tím tvůj partner nesouhlasil nebo neměl zájem dodržovat komunikační pravidla. Není nutné odmítat partnera nebo to vzdát, když tvé snahy nevyjdou. Prostě se rozhodni pracovat na zlepšení své komunikace bez ohledu na jakékoli překážky.

Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou. (Mahátma Gándhí)

Z knihy Nancy van Peltové Jak zvládnout partnerskou komunikaci. Vydalo nakladatelství Advent-Orion v roce 2012.

Počet přečtení: 5 538 Datum: 22. 6. 2013