Chulda (lasice)

V biblických dobách bylo vedení svěřeno mužům a platilo to i v náboženské oblasti. Čas od času se však vyskytla výjimka. Zřejmě to nebyl „médsko-perský zákon“, že Bůh mluví jen skrze muže. Vzpomeňme na ženy jako Debóra a později prorokyně Anna. I Chulda promlouvala, protože byla přesvědčena, že ji Bůh chce použít k předávání svého slova. Zdá se, že v této roli byla plně uznávána. Když velekněz Chilkijáš našel důležitý svitek (pravděpodobně část knihy Deuteronomium) a přinesl ho králi, požádali Chuldu, aby králi poradila. Bylo to přinejmenším neobvyklé, byla totiž současnicí proroka Jeremjáše. Král však vyslal posly k ní, ne k Jeremjášovi.

Nikdo nemůže popřít, že ve starověku ženy zpravidla plnily podřadnou úlohu. Platilo to obecně ve společenském životě, ale také v náboženské oblasti. Žel i dnes slyšíme, že Bůh nechce, aby ženy plnily v církvi stejné úkoly jako muži. Často se to prezentuje jako jasný odkaz Bible. Je pravda, že v biblických dobách ve společnosti dominovali muži. Existují však jasné příklady toho, že tato praxe se nezakládala na božském principu. Bůh si vybral Jeremjáše i Chuldu, aby působili jako jeho proroci. Někdy lidé pozorněji poslouchali ženu – jako v případě Chuldy – než muže.

Milostivý Pane, děkuji Ti, že chceš použít muže i ženy jako své mluvčí.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.