Arpakšád (ten, který uvolňuje)

Při čtení knihy Genesis jsme často v pokušení přeskočit rodokmeny. Víme, že před potopou se lidé dožívali velmi vysokého věku. Rekord drží Metuzalém, který se dožil 969 let. Po potopě se vysoký věk stal minulostí. Arpakšád – syn Šéma, jednoho ze tří Noemových synů, kteří spolu se svými ženami přežili potopu – se však dožil úctyhodného věku 438 let.

Téměř nikde se ale nezmiňuje, kdy se tento Arpakšád narodil. Bylo to dva roky po potopě. Arpakšád tedy vyrůstal ve velmi zvláštním světě. Není pochyb o tom, že všude kolem sebe viděl ničivé následky potopy. Na zemi žila jen hrstka lidí. Z mnoha druhů zvířat přežilo od každého sedm párů a takzvaná „nečistá“ zvířata se v arše zachránila jen po jednom páru. Arpakšád měl jen málo vrstevníků – pokud vůbec nějaké -, se kterými si mohl hrát. Nepochybně stále znovu poslouchal příběh o tom, jak byl zachráněn jeho dědeček a babička, táta a máma a jeho dva strýcové s tetami.

Neumíme si představit, v jakých podmínkách Arpakšád vyrůstal. Neplatí to jen o Arpakšádovi. Všude kolem sebe vidíme muže a ženy, kteří vyrůstali v prostředí, které se radikálně liší od našeho. Je dobře si to uvědomovat. Pomáhá nám to lépe chápat jednání těchto lidí a být více empatický vůči jejich chování, které může být jiné než to, které my nazýváme „normálním“.

Laskavý Otče, pomoz mi častěji myslet na to, že lidé pocházejí z různých kultur. Pomoz mi snáze přijímat jejich způsob života.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.