Láska do posledního vydechnutí

Jsme stále stejní. Fascinují nás senzace a v honbě za nimi se lehce stáváme zfanatizovaným stádem a nástrojem zla. Stejně na tom byla většina lidí v zástupu, který přihlížel tomu, jak je Ježíš přibíjen na kříž.

Většina z těchto lidí možná ani pořádně nevěděla, co se to vlastně děje. Viděli dav, cítili senzaci, a tak se přidali. Ostatní něco křičeli, tak křičeli s nimi. Jen velekněží a starší, kteří stáli pod křížem a posmívali se ukřižovanému Mesiáši, věděli dobře, co dělají. Konečně dosáhli svého — Ježíš, který je ohrožoval tím, že je připravil o popularitu a moc nad lidmi, konečně umírá.

Jenže z kříže se najednou ozývají slova, která všechny šokují. Boží Syn prosí svého nebeského Otce, aby odpustil těm, kteří jsou sice součástí davu, ale až se dav rozejde a oni si uvědomí, co vlastně podpořili, budou toho litovat. Prosí za všechny lidi, kteří se stali obětí davového šílenství.

Ježíš zjevuje nebeskou lásku i na kříži. Myslí na ty, kteří se mu sice posmívají, ale není to jejich názor. Jen k tomu byli svedeni svými duchovními, kteří se tváří, že právě tímto výsměchem Ježíši je možné sloužit Bohu.

Kdysi dávno, na počátku v ráji, prohlásil ďábel, že Bůh je zlý, a lidé mu uvěřili. Stvořitel se ale rozhodl, že ho usvědčí ze lži, a těm, kteří upřímně hledají pravdu o tom, jaký je jejich Bůh, poskytne přesvědčivý důkaz své lásky. Pokud chci poznat, jak velká je jeho láska, stačí se postavit pod kříž a sledovat Ježíše.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.