Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Hořký pláč jako lék

Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal. (Lukáš 22,59–62)
 

Petr má jako jediný z učedníků odvahu vstoupit na nádvoří veleknězova domu, kde měl probíhat Ježíšův výslech. Věděl, že ho někdo může poznat, ale byl to ochotný risknout.

Tu noc byla zima. Lidé na nádvoří zapálili oheň, aby se u něj mohli ohřát. Přišel k němu i Petr a chvíli nato poprvé zapřel svého Mistra. Když jedna služebná tvrdila, že určitě patří k Ježíši, odpověděl: „Vůbec ho neznám“ (L 22,57). O chvíli později mu další člověk tvrdí, že je Ježíšův stoupenec, a Petr se znovu brání. Tvrdí: „Nejsem!“ (L 22,58). Je z toho všeho tak vystrašený, že si vůbec neuvědomuje, co dělá. Teprve kohoutí kokrhání ho vrátí do reality.

V té chvíli si vzpomněl na slova svého Mistra. Vidí sám sebe, jak se brání a tvrdí, že jemu se to nikdy nemůže stát. Teď se stydí. Má chuť utéci, ale něco přitahuje jeho pozornost. Má pocit, že ho někdo sleduje. Podívá se tím směrem a jeho oči se najednou setkají s očima Ježíše. Je sice smutný, ale v jeho tváři není ani stopa po odsouzení. Petra ten pohled zachránil.

Utíká do tmy a pláče. Ví, že není lepší než ostatní. Není dokonce ani lepší než Jidáš. Slzy z jeho nitra vyplavují pocit beznaděje. Připomíná si Ježíšův pohled a je si jistý, že ho Mistr neodsoudil. Touží po tom, aby se mohl s Ježíšem znovu setkat.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 6
Datum: 30. 11. 2023
Jitřenka
únor 2024
POÚTSTČTSONE
1234
567891011
12131415161718
19202122232425
26272829
Odebírat emailem