Bůh raději uzdravuje, než zabíjí

Učedníci v té chvíli vůbec nechápali, o co jde. Jejich Mistr měl moc, kterou mohl své nepřátele zničit. Čekali, že se bude bránit, a byli ochotni mu v tom i pomáhat. On se ale nechal zajmout bez sebemenšího odporu. (Lukáš taktně zamlčí jméno toho, který jako první tasí meč, aby bránil Mistra. Jan je ve svém evangeliu sdílnější a klidně to prozradí: „Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho“ (J 18,10).

Všichni čekají, že se Ježíš začne bránit. Věří, že svou božskou silou ochromí své nepřátele, jenže on ji raději použije k uzdravení zraněného protivníka. Tohle nečekali. Jsou zmateni, a když vidí, jak se Ježíš nechává spoutat, jeden po druhém se pomalu vytrácejí. Nakonec mu nablízku zůstává jen Petr a o trochu dál se v davu přihlížejících skrývá i Jan.

Ano, Mesiáš mohl svou mocí zabít každého svého nepřítele. Mohl už dávno zničit i původce všeho zla — ďábla. To ale není jeho styl. Zabíjení a násilí nemá rád. Mnohem raději svou božskou moc používá k uzdravování a vracení života než k tomu, aby ubližoval.

Ježíš si přeje, abychom dříve, než něco uděláme, přemýšleli o tom, co naše jednání způsobí.

Kdyby Petr naslouchal Ježíši, nemusel tasit meč. Mohl zůstat v klidu, protože by věděl, že s tím vším Boží plán počítá.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.