Vynalézavá touha

Janu Werichovi je připisováno následující moudro: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ Na tato slova jsem si vzpomněl při čtení příběhu o Zacheovi a jeho setkání s Ježíšem.

Tento bohatý celník měl velký problém — byl malý. Kvůli tomu byl často ochuzen o to, co viděli ti vysocí. Toho dne se ale tento malý mužíček rozhodl, že tentokrát mu ti vyšší stínit nebudou.

Jeho touha byla vynalézavá. Protože chtěl, moc chtěl, tak si vzpomněl na moruši, která stála hned vedle cesty vedoucí do Jericha, po které měl Ježíš přijít.

Když jsem jako kluk četl tento příběh, vybavila se mi moruše, která rostla kousek od našeho domu. Nebyla vůbec velká. Vždy, když jsem na ni jako kluk lezl, prohýbala se pod vahou mého těla. Představoval jsem si Zachea, jak visí na tenké větvi a trne strachy, zda pod ním nepraskne.

Trochu později, když jsem sám seděl na moruši, jsem se Zacheovi přestal smát. Určitě si vybral strom, který byl dostatečně pevný, aby ho unesl, a současně dost velký, aby se mohl skrýt v jeho koruně. Předběhl zástup, vylezl nahoru a čekal.

Zacheovi se to vyplatilo. Nejenže ho Ježíš nepřehlédl, dokonce na něj volá a přikazuje, aby rychle slezl dolů, protože jeho dům poctí vzácná návštěva. Ale to už necháme na zítřek.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.