Duch zákona

Je to zvláštní situace. Muž, kterého si všichni v jeho okolí vážili, klade otázku: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ (L 18,18). Ježíš mu odpoví, že jen Bůh je dobrý, a proto si jen on zaslouží „podíl na věčném životě“. Hned nato ale směruje jeho pozornost k Zákonu. Muž sebevědomě odpoví, že zákon dodržuje odjakživa.

Možná si to neuvědomuje, ale v té chvíli jako by říkal, že i on je dobrý. Je sebevědomý a hrdý na svou dobrotu. V té chvíli mu ale Ježíš ukáže, jak se mýlí. Nastaví mu zrcadlo. Pokud je skutečně tak dobrý, jak tvrdí, a důvěřuje cele Hospodinu, pak pro něho nebude problém dokázat to tím, že se zbaví všeho, co má, a půjde za Ježíšem. Jakmile nebude mít zhola nic, ukáže se, jak velká je jeho důvěra v to, že se o něj Stvořitel postará.

Muž, který byl ještě před chvílí suverén, a tvrdil, že pro něj dodržování zákona není problém, je najednou zaskočen. Toto nečekal. Byl bohatý a chce bohatým i zůstat. On nechce být závislý na Bohu. Chce se o sebe postarat sám. Nakonec, ať se i ti chudí postarají sami. Tím, co slyšel, je zarmoucený. Odchází a ve svém nitru má zmatek. Najde odvahu k důvěře?

Vedle rozumového poznání je důležitý i „duch zákona“. Pokud mám zákon v srdci, projeví se to v mé každodenní lásce k Bohu a bližním. Jen ten, kdo zná a pociťuje Stvořitelovu lásku ve svém životě, mu dokáže i důvěřovat.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.