Čím si zasloužím nebe?

Otázka tohoto muže musela všem, kteří ji slyšeli, znít jako důkaz jeho velké zbožnosti. Tento příběh je zajímavý i tím, kam ho Lukáš zasadil. Podle něj se odehrál chvíli poté, co Ježíš prohlásil, že království Boží patří malým dětem a těm, kdo jsou jako ony.

Tento zbožný muž to musel slyšet. V jeho otázce nám proto může zaznívat určitá pochybnost: „Copak malé dítě může udělat něco pro své spasení? Vždyť ani nezná Boží zákon, a tak jej není schopno dodržovat. A pokud je to ještě nemluvně, tak ani neudělá žádný dobrý skutek!“

Pro tohoto muže jsou Ježíšova slova o tom, že spasení je dar, jen těžko stravitelná. Nechce věřit, že kromě vděčnosti pro to nemůže nic udělat.

Podobné dotazy dostává Ježíš i od nás. I nám je spasení, které nás nic nestojí, podezřelé. Raději bychom si je zajistili sami a někdy se o to i pokoušíme, přestože Ježíš stále opakuje, že za naše spasení zaplatil na kříži a nám je dává jako dar.

Co tedy mohu udělat, abych si sám svými zásluhami a dobrými skutky zajistil spasení? To je otázka, na kterou podle mne neexistuje žádná kladná odpověď. Ježíš mi radí, abych byl jako malé dítě a důvěřoval mu, když mi znovu připomíná, že mi věčný život dává jako dar. Na tomto světě není nic zadarmo. To spíš často za něco platíme i dvakrát. Mnozí lidé se nás snaží oškubat, a tak se nám jen těžko věří, že vstupenku do nebe můžeme dostat jen proto, že nás náš Stvořitel miluje, a proto nás chce mít ve svém království.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.