Těm patří nebe

Boží království je zahaleno mnoha tajemstvími. Bible o něm hovoří, ale nikdo z nás nemůže říci, že ví, jak to v něm vypadá. Vytváříme si své představy a očekávání, která ale mohou být hodně vzdálená od reality.

V našem příběhu přinášejí rodiče své děti k Ježíši, aby jim požehnal. Když se jim v tom učedníci pokusí zabránit, jejich Mistr je pokárá a pronese něco, co muselo všem posluchačům vrtat hlavou. Vlastně to vede k přemýšlení i nás, protože i nám ta slova mohou znít divně.

Ježíš kárá své učedníky a pak jim dá ty malé děti, které chtěli i s jejich rodiči odehnat, za vzor. Dokonce prohlásí, že těmto nemluvňatům patří království Boží.

Proč a v čem si máme brát příklad z malých dětí? Vždy, když o tom přemýšlím, docházím znovu k jedinému závěru: Malé děti musí důvěřovat svým rodičům a musí dělat to, co jim řeknou, protože bez jejich pomoci by nepřežily.

Pokud chci jednou žít v nebeském království, mám jen jednu šanci. I já se musím naučit v otázce spasení spoléhat jen na slovo mého Boha. Vlastními silami a ani dobrými skutky si je nemohu nikdy zasloužit.

Království Boží patří lidem, kteří přijali Ježíše jako Pána a Spasitele, učí se mu naslouchat a snaží se ho poslouchat tak, jako to dělají malé děti, protože mu absolutně důvěřují.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.