Tehdy jako dnes

Konzumní společnost, to je něco, co máme většinou spojeno se současností. Pokud si ale přečteme Ježíšova slova o tom, jak vypadala společnost před potopou, získáme pocit, že mluví o nás a naší době. Spoustě lidí stačí, když mají co jíst a pít, další zase střídají životní partnery a mnohým stačí ke štěstí, když mohou pracovat a zhodnocovat své jmění.

Ježíš popisuje dobu, kdy bude stále více lidí, kteří nebudou muset věnovat všechen svůj čas získávání obživy pro sebe a své blízké. Hovoří o společnosti sobců, kteří myslí nejvíc sami na sebe. Nezdá se vám to povědomé?

Zažíváme blahobyt, jaký tu byl naposledy těsně před potopou světa. Vlastně bychom se mohli mít dobře všichni. Dokonce i lidé, kteří žijí v místech, kde je sucho, neúroda, chudoba a hlad. Stačilo by jediné — umět se rozdělit, nebýt sobci. Jenže to my neumíme, protože bez Boha a jeho lásky naše srdce ovládá sobectví.

Ano, Ježíšův popis se hodí na naši současnou společnost. To ale neznamená, že bych měl tvrdit, že „už je to tady“. Když vidím, co se děje, má mne to vést k obezřetnosti a radostnému očekávání setkání s Ježíšem. Blíží se chvíle, kdy ho uvidím a už se s ním nikdy nebudu muset rozloučit. Těším se na něj.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.