Zůstaň pokorný, i když se ti daří

Jaký máte pocit, když se vám něco mimořádně vydaří? Na mém prvním pracovišti jsem dostal úkol, který se nikomu přede mnou nepodařilo splnit. Mně se to zdařilo. Hrdě jsem to ohlásil šéfovi a čekal pochvalu. Asi si toho všiml, a tak mne hned zpražil: „No, co se tu tak naparuješ, vždyť se nestalo nic mimořádného, jen jsi splnil úkol. Tak upaluj plnit další!“

Farizeové pocházeli z bohatých rodin, a nemuseli proto nikdy řešit problém s obživou. Mohli se naplno věnovat tomu, aby žili vzorný život podle „Mojžíše a proroků“. Když se objevil Ježíš a vše nasvědčovalo tomu, že by mohl být tím očekávaným Mesiášem, čekali, že je pochválí a bude je všem dávat za vzor.

Možná také čekali, že si za své žáky a spolupracovníky vybere někoho z nich. Jenže on neudělal ani jedno, ani druhé. Zklamal je. Vybral si rybáře, celníka a další lidi ze spodiny společnosti.

Ježíš si všímal, že podobně smýšlejí i učedníci. Jakmile se jim něco zdařilo, čekali pochvalu. Proto jim připomíná, jak mají jednat, když se jim bude dařit plnit úkoly, které dostanou. Dělají jen to, co je jejich povinnost. Mohou si ale být jisti, že jejich Pán to ví a jednou jim dá spravedlivou mzdu.

V jakém postavení jsem vůči Stvořiteli? Jsem jen jeho služebník. Pokud se mi podaří splnit úkol, nemám se naparovat a čekat, že budu svým Pánem vynášen do nebe. Raději se mám hned zaměřit na další úkol, jehož splnění je teprve přede mnou.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.