Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Náš denní chléb

Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Náš denní chléb nám dávej každého dne.“ (Lukáš 11,2.3)
 

Nevím jak vy, ale já se občas dostávám do situací, kdy mne začne trápit obava o to, co bude zítra, pozítří, za rok nebo třeba tehdy, až mi stáří nedovolí dělat to, co mám rád. Je to asi normální, i moji přátelé mi říkají, že se s touto obavou setkávají.

Ježíš nás učí v naší modlitbě vyslovovat zvláštní prosbu: „Dávej nám denně náš denní chléb“ (B21). V té prosbě je skryto něco, co nás učí důvěřovat našemu Stvořiteli. Mám se radovat z toho, že mám co jíst, děkovat za to mému Bohu a důvěřovat mu, že se o mne i zítra postará stejně, jako to udělal dnes.

Tato prosba nás odkazuje na zkušenost Židů během čtyřicetiletého putování pouští. Každé ráno nacházeli na zemi okolo tábora „manu“ — nebeský chléb. Dostali ale příkaz, aby si nasbírali jen tolik, kolik ten den spotřebují. Pokud nasbírali víc, druhý den se to nedalo jíst, protože se to zkazilo. Výjimkou byl jen pátek. To měli nasbírat dvojitou porci, aby jim zůstalo i na sobotu. Díky tomu v sobotu nemuseli pracovat a vařit, ale měli dost času na to, aby se mohli účastnit bohoslužby.

Moje důvěra ve Stvořitele se projevuje i tím, že přijmu to, co mi přináší dnešek, a věřím, že se o mne můj nebeský Otec postará i ve dnech příštích. Tato důvěra dává mé duši pokoj a mír, protože se nemusím trápit tím, co přinese zítřek. Jsem přece v péči mého nebeského Otce, který na poušti sytil čtyřicet let milionový izraelský národ a dává vše potřebné i mně.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 6
Datum: 5. 6. 2023
Jitřenka
březen 2024
POÚTSTČTSONE
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Odebírat emailem