Ovce mezi vlky

Jakmile se Ježíš stal známým a slavným, přicházeli k němu lidé, kteří vycítili šanci přiživit se na jeho popularitě. Věřili, že vyvolá povstání proti římské okupační moci a pak sám usedne na trůn.

Ježíš ale tyto lidi varuje. Popisuje jim, jak bude vypadat jejich život, když se stanou jeho následovníky. (Lukáš píše, že tato slova adresoval sedmdesáti žákům, které vyzbrojil stejnou mocí jako dvanáct apoštolů a pak je posílal do okolní krajiny.

V davu posluchačů jsou lidé, kteří uvažují o tom, že by se také mohli stát jeho učedníky. Ježíš to ví, a proto otevřeně hovoří o tom, jak bude vypadat život jeho žáků. Těch sedmdesát se už brzy v praxi přesvědčí, jak se cítí ovce mezi vlky.

Podle Ježíše není snadné být jeho učedníkem. Úkoly, které dostanou od svého Mistra, je přivedou do situací, kdy se budou cítit podobně jako ovce mezi vlky.

Ovečce je nejlépe, když má kolem sebe beránky a ovce. Stádo ovcí je pro ni tím nejpřirozenějším a také nejpříjemnějším prostředím. Mezi vlky se tak dobře necítí.

I člověk je rád, když je obklopen lidmi vyznávajícími stejné hodnosty. Proto jsem rád ve společenství lidí, kteří věří v Boha, snaží se řídit jeho pravidly i radami a nediví se, že jsem ovce, a ne vlk.

Má snaha splnit poslání, které mi svěřil můj Mistr, mne už mnohokrát přivedla mezi vlky. Netěšilo mne to, necítil jsem se mezi nimi dobře, ale o to víc jsem se pak těšil mezi své.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.