Peklo a jiná zajímavá místa

V našem 21. století není peklo příliš častým tématem. Dokonce i většina křesťanů si myslí, že není vhodné se jím zabývat. Ježíš však takové zábrany neměl. O tomto tématu hovořil víc než kdokoli jiný v Bibli.

Když přemýšlíme nad peklem a jeho chápáním v dějinách, snadno pochopíme, proč je toto téma tak nepopulární. Stačí si vzpomenout na učení středověké církve, plné nekonečných muk v neuhasitelných plamenech, a nemusíme si vysvětlovat nechuť k tomuto tématu. Hrůzy muk, jak byly vykresleny v tehdejších dobách, dělají i z Hitlera a Stalina beránky.

Ellen Whiteová popisuje důsledky těchto falešných představ o pekle: „Lidský rozum není s to docenit, kolik zla napáchalo učení o věčném utrpení bezbožných… Hrůzné představy o Bohu, které jsou tímto učením šířeny z kazatelen po celém světě, učinily z tisíců, ba milionů lidí pochybovače a ateisty.“ (Velké drama věků, str. 350) Falešné představy o pekle by nás však neměly dovést k tomu, že se jím vůbec nebudeme zabývat. Je pravda, že Bůh je láska a že všichni, kdo budou v jeho věčném království, budou podle tohoto principu žít. Nikoho však nelze nutit k tomu, aby byl laskavý. Proto musí Bůh učinit rozhodnutí. Buď nechá hříšníky, aby žili v nikdy nekončícím stavu beznaděje, anebo je milosrdně vysvobodí z utrpení, které si sami vybrali. Jiné možnosti neexistují. Bůh si vybral to druhé řešení.

Odplatou za hřích je smrt, ne nesmrtelnost v pekle. (Ř 6,23) Ve Zjevení 20,9 je popisováno, jak „sestoupil oheň s nebe a pohltil“ bezbožné. Důsledky jsou věčné. Nespravedliví shoří a nic po nich nezůstane. (Mal 3,19; 4,1 — PBK) Třebaže se to může zdát na první pohled divné, Bůh zjevuje svoji milost i v konečném zničení bezbožných.

Alternativou pekla je nebe. Bůh touží, aby se spolu s ním radovalo v nebi co nejvíce šťastných lidí.

Z knihy George R. Knighta Myšlenky z hory Blahoslavenství. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.