Jednu mu pořádnou ubal | Prameny zdraví

Jednu mu pořádnou ubal

Před pár lety se život našeho prostředního syna Blaina od základů změnit: začal chodit do první třídy. Opustit pohodlí a bezpečí u maminky a začít trávit dny ve škole, mezi „velkými dětmi" - to je obrovský krok pro každé dítě. Ale Blaine je velice společenský a sympatický kluk, rozený vůdce, a tak jsme si byli jisti, že to hravě zvládne.

Jednu mu pořádnou ubal

Rubrika: Lidé a vztahy | Typ článku: Články

Každý den nás při večeři zahrnoval povídáním o dobrodružstvích, která zažil. Bylo příjemné prožívat s ním ty radosti prvních dnů ve škole: zářivě nová krabice na svačinu, zbrusu nové tužky číslo dvě, krabička pastelek, ve které bylo dokonce zabudováno ořezávátko, nová lavice a noví kamarádi. Dozvěděli jsme se všechno o jeho novém učiteli, o hodinách tělocviku, o tom, co si hráli o přestávce a jak se při všech hrách projevovaly jeho vůdcovské vlastnosti. Ale jednou večer seděl úplně zticha. „Co se stalo, Tygře?" zeptal jsem se. Neřekl nic, dokonce ani nezvedl hlavu. Nakonec jsem to z něho přece jen dostal - šikana. Nějaký pozér z řad prvňáků ho na hřišti před všemi jeho kamarády porazil na zemi. Když to Blaine vyprávěl, tekly mu po tvářích slzy.

„Blaine, podívej se na mě." Pomalu a váhavě zvedl uslzené oči, tvář celou zalitou studem. „Teď dávej pozor, co ti řeknu. Až do tebe ten náfuka příště strčí, chci, abys udělal tohle - posloucháš mě, Blaine?" Přikývl a upíral na mě své oči. „Chci, abys vstal... a abys mu jednu ubalil. Co největší silou." Po Blainově tváři se rozlila rozpačitá radost. A pak se usmál.

Pane na nebi - jak mu můžu radit něco takového? A jak to, že z toho má takovou radost? Proč to některé z vás potěšilo, zatímco jiní se zhrozili?

Já vím, že Ježíš nám říká, abychom nastavili druhou tvář. Ale my ten verš opravdu až zneužíváme. To, jak má chlapec se svou silou zacházet, ho přece nenaučíme tak, že mu ji vezmeme. Můžete mi věřit, že Ježíš by dokázal odplatit. On se jenom rozhodl, že to neudělá. A my vážně navrhujeme, aby se chlapec, který se stal terčem výsměchu, který byl ponížen před všemi kamarády a připraven o všechnu svou moc a důstojnost, nechal bít, protože Ježíš by si to tak přál? Vždyť ho tím zbavíme mužnosti na celý život! Od té chvíle nebude znát nic jiného než pasivitu a bázlivost. Dospěje, aniž by se dozvěděl, jak si stát na svém, a nezjistí, jestli je vůbec mužem. Ano, bude zdvořilý, dokonce roztomilý, uctivý, bude si dávat pozor, aby se neprohřešil proti pravidlům společenského chování. Možná to bude vypadat mravně, možná to bude vypadat jako nastavování druhé tváře, ale bude to pouhá slabost. Nemůžete nastavit druhou tvář, když žádnou tvář nemáte. V našich církvích je takových mužů plno.

Z knihy Johna Eldredge „Pozor, srdce muže". Vydalo nakladatelství Návrat domů.

Počet přečtení: 2 300 Datum: 25. 2. 2012