Dvě tváře odpuštění

Prahneme po pomstě a odvetě. Bylo nám ublíženo, byli jsme uraženi, poníženi, zraněni. A nyní jsme zahořkli. Kořen zarostl hodně hluboko. Je uložen v betonu naší pýchy, ve zdivu naší prestiže a v zahradě naší uražené důstojnosti. Žádá si zadostiučinění a zakazuje si každé gesto odpuštění. Ano, tento hořký kořen má dokonce požitek z toho, když pliváme jed a žluč.

Přitom vůbec nepozorujeme, že nejvíce škodíme sami sobě. Trpíme. Onemocněli jsme duševně. Stáváme se nešťastnými, nejsme-li ochotni odstranit kořen hořkosti tím, že viníkovi ze srdce odpustíme. Martin Luther jednou řekl: Člověče, měj se na pozoru nikoli před tím, kdo tě poškozuje, ale před sebou samým. Když neodpustíš, vpravdě si škodíš tak, jak ti nemůže uškodit celý svět.

Vysoká cena nesmiřitelnosti

Je pravda, že odpustit není vždy lehké. Přece však stojí za uvážení: Můžeme si dovolit neodpustit? Není konec konců cena, kterou máme zaplatit, příliš vysoká? NJežíš nám mùže jen tehdy odpustit, jsme-li pøipraveni také odpouštìt. Jinak je to tak, že esmiřitelnost – tedy trvalá neochota k odpuštění – plodí zlé myšlenky, nenávist a zuřivost, i když v potlačené formě. Toto neustálé vzdouvání negativních pocitů vyvolává tělesné nemoci. Mnoho lidí trpí žaludečními vředy a jinými nemocemi, jež mají svůj původ v nesmiřitelnosti.

Ovšem ne vždy se musí jednat o tělesnou nemoc, která člověka sužuje, jestliže nechce odpustit. Často v jeho nitru panuje zhoubný zmatek. Nemá pokoj, radost a sílu. Bùh nás vybízí k odpouštìní: Odpouštìjte si navzájem! Pøijímejte se tak, jako vás pøijal Ježíš Kristus. Kolik požehnání by mohlo spočívat na našich manželstvích a rodinách, kdybychom více uváděli do života osvobozující moc odpuštění.

Co znamená odpustit

Známá spisovatelka Catherine Marshallová v jedné ze svých knih definovala pojem odpuštění těmito slovy: Odpustit znamená, že druhého osvobodíš od svého rozsudku. To znamená, že se nad něho nepovýšíš jako soudce. Nevyneseš nad ním rozsudek. Dáš mu svobodu.a tím dovolíš Bohu, že on nad ním vynese rozsudek sám.

Odpuštění osvobozuje

Kdo neodpouští, stává se zajatcem minulosti a starých nepřátelství, jež zabraňují, aby život šel s novou svěžestí vpřed. Odpuštění naproti tomu osvobozuje toho, kdo odpouští.

Odpustit znamená nechat všechno za sebou a jednat tak, jako by mi nikdo neublížil. Místo hry na uraženého vyjít bližnímu vstříc, bez náznaku ironie mu učinit něco dobrého a mluvit s ním rozumně a přátelsky. Máme-li se ovšem takto překonat, vyžaduje to nesmírnou sílu. Musíme nejprve zemřít svému já, abychom mohli žít nově, svobodně a radostně.

K opravdovému odpuštění tedy nestačí pouhé zamumlání: Jo, je to v pořádku, vždyť to nebylo tak zlé. Teprve tehdy, když odpuštění vyvěrá ze srdce, pak je člověku lehko, cítí se silný a činorodý. Teprve potom cítí, jak se vnitřně zotavuje. Zášť pominula a slunce dříve zastřené narušeným vztahem se znovu směje.

Uème se odpouštìt, tak jak nám odpouští Ježíš, když k nìmu pøicházíme. A ještì nìco: dovolme, aby se nám Ježíš stal pramenem síly. Pak budeme my sami i svìt kolem nás vypadat docela jinak.

Nedokážeme však ze srdce odpouštět, nemáme-li jistotu, že nám samým je odpuštěno. A potřebu odpuštění si neuvědomujeme, jestliže nevidíme vinu a hřích, které prostupují naše bytí, naše smysly, myšlenky i city.

Neodpuštěná vina vede k pocitům zklamání, zahořklosti, sebepozorování, sebelítosti, k depresím, strachu, starostem, nenávisti, ke komplexům méněcennosti a dokonce k sebevražedným myšlenkám. Neodpuštěný hřích doslova zabíjí.

Chci naznačit cestu, kterou nám ukazuje Písmo svaté – Bible, a jež vede k vnitřnímu uzdravení. Je to osvobozující odpuštění skrze krev Ježíše Krista. Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od všeho hříchu. To není jen nějaká cesta. Je to jediná cesta vedoucí k odpuštění hříchů a vin se všemi vzpomenutými příčinami a následky.

Jestliže existuje někdo, komu bylo způsobeno bezpráví, pak je to Ježíš. Ten by měl plné právo neodpustit. Avšak právě on se nám stal velkým příkladem. Jak se modlil na kříži, v hodině svého největšího utrpení a muk? Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. Ježíš vyslovuje odpuštění. Proto ani my nemáme právo neodpouštět.

Odpuštění působí vysvobození

Odpuštění je výchozím bodem pro naše vnitřní uzdravení. Odpuštění je počátkem opravdového nového začátku v našem životě. Církevní otec Augustin říká: Tys nás, Pane, stvořil s touhou po sobě, a naše srdce je nepokojné, dokud v Tobě nespočine. A Martin Luther napsal: Kde je odpuštění hříchů, tam je pokoj a blaženost.

Toto odpuštění můžeme denně prožívat. V Božím slovu čteme: Jestliže své hříchy vyznáváme, smíme se spolehnout na Boží sliby, že nás očisťuje od každé špinavosti a promíjí nám každé selhání. (1 Jan 1,9) Poklekni a vyznej Bohu svoje hříchy. Pojmenuj je – a pak se modli: Pane Ježíši, odpusť mi a očisť mne svojí krví.

Bůh ve svém Slovu slíbil, že když tak učiníme, naše hříchy nám odpustí, protože je věrný a spravedlivý. A proto i ty můžeš nyní počítat s tím, že to tak i pro tebe učinil. Poděkuj za odpuštění. Projevíš-li vděčnost za odpuštění, pak vzroste i tvoje jistota, že ti Bůh vinu a hřích odpustil. Zažiješ požehnání z odpuštění a vnitřního uzdravení. Do tvého srdce vstoupí pokoj a radost. Staneš se novým člověkem. Bible říká: Všecko staré pominulo, hle, stalo se novým.

Z knihy Kroky ke svobodě, vydalo nakladatelství Luxpress.