Boží vůle a vaši přátelé | Prameny zdraví

Boží vůle a vaši přátelé

Před několika lety se do Oregonu nastěhoval mladý svobodný kazatel a nastoupil tam na svůj první sbor. Ve sboru byly dvě starší neprovdané ženy, které byly současně rodnými sestrami. Obě se o něj začaly velmi zajímat.

Boží vůle a vaši přátelé

Rubrika: Spiritualita | Typ článku: Články

Netrvalo dlouho a jejich matka pozvala mladého kazatele po skončení bohoslužby na oběd. Po obědě jej jedna z žen, projevujíc známky velkého vzrušení, zahnala do obývacího pokoje. Měla pro něj vítanou novinu. Řekla mu: „Bůh mi ukázal, že se máme vzít!"

Jeho odpověď byla klasická. Řekl: „To je zajímavé. Až Bůh sdělí to samé mně, pak se vezmeme!"

V Los Angeles za mnou přišla jedna žena a řekla mi: „Kazateli, Pán mi zjevil, že na Aljašce je zlato. Ukázal mi přesné místo, kde se to zlato nachází. Je potřeba jen si vzít s sebou koště, odmést sníh, vybrat zlato a přivézt je zpět. A vy máte jet se mnou."

Vzpomněl jsem si na onoho mladého kazatele z Oregonu a odpověděl: „To je zajímavé. Až mi Pán ukáže totéž, tak s vámi pojedu."

Ona řekla: „Opravdu to uděláte?"

„Ano, když mi Pán ukáže totéž."

Odešla celá rozrušená a spokojená s odpovědí, kterou jsem jí dal! Měl jsem podezření, že má trochu problémy s „vedením" - a čas ukázal, že jsem se nemýlil. Na Aljašku jsme s košťaty nikdy neodcestovali.

I když nemůžeme být závislí na druhých jako na kanálu, kterým nám Pán Bůh zjevuje svoji vůli, rada od druhého může být důležitým bodem při porozumění této vůli. Krokem číslo pět při poznávání Boží vůle jsou tedy rady od věřících přátel.

Existují dobří rádci i špatní rádci. Jistě víte, že poradenství se v poslední době stalo velmi oblíbeným zaměstnáním a věnuje se mu nemálo lidí. Pouhá rada však nestačí. Pokud se chcete dozvědět více o tom, jaká je Boží vůle ve vašem životě, je důležité, aby se jednalo o radu od zbožného člověka. Může se snadno stát, že se v rádci zmýlíme: pouhý fakt, že je někdo křesťanem, z něj totiž ještě neudělá křesťanského poradce.

Když tedy zahrneme mezi osm kroků k poznávání Boží vůle získávání rad od svých křesťanských přátel, měli bychom se obracet na zbožné lidi, a ne na ty, kteří si žijí, jak se jim zachce.

V sekulárním světě platí, že člověk, který je považován za dobrého rádce či poradce, vás vede a usměrňuje právě tak dlouho, než se mu podaří učinit vás opět schopné sami se rozhodovat a jednat. Špatný poradce se pokusí udržet vás v závislosti na sobě samém - aby vydělal větší množství peněz. Ale křesťanský poradce vám pomůže složit důvěru v Pána Ježíše jako jediný zdroj naděje a pomoci. (...)

Tenkrát v roce 1957 jsem potřeboval auto. Obchodník s ojetými vozidly, křesťan, mi ukázal model Cadillac z roku 1953; jezdil s ním předtím jeden starý učitel z Pasadeny. To auto se mi moc líbilo! Vždycky jsem chtěl mít Cadillac, s koberečky od stěny ke stěně, tichým motorem a hladkým řazením. Chvíli mi trvalo, než jsem k tomu přesvědčil svoji ženu, ale napovídal jsem jí všechno o tom, jak se nikdy neopotřebuje, jak jeho cena zůstane stejná, kolik ujede na jednu nádrž - a že je za poloviční cenu než nový Chevrolet! Rozhodl jsem se již v okamžiku,

kdy jsem se s ním poprvé zkušebně projel, a žádné negativum jsem nedokázal byť jen zaregistrovat. Byl jsem jako Rechaboám, byl jsem jako Achab. Dokonce i když jsem v skrytu duše tušil, že koupě tohoto vozu může být chybným rozhodnutím, chtěl jsem jej tolik, že nebylo síly, která by mne dokázala zadržet!

A tak jsem nakonec měl svého Cadillaca. Členové mého sboru si ze mne kvůli tomu začali utahovat. Netrvalo dlouho, a před každou návštěvou jsem raději parkoval o pár bloků dál a zbytek docházel pěšky, jen aby neviděli můj vůz!

Chladič byl poněkud prorezivělý, a tak se brzy auto přehřálo, čímž se zadřel motor. Válce se samozřejmě naplnily vodou, takže auto odmítlo startovat. Musel jsem požádat svého souseda, aby mne odtáhl, čímž odešla převodovka.

Nedlouho poté postihlo totéž i výfuk. Pak jsem zjistil, že koberečky od stěny ke stěně jsou zespodu úplně plesnivé. Když jsem musel nechat vyměnit chladič, převodovku, výfuk a čalounění, už jsem nebyl takovým milovníkem Cadillaců jako předtím!

Všichni jsme asi ve svém životě zažili chvíle, kdy jsme uposlechli špatné rady a pak museli žít s následky svého chybného rozhodnutí. (...)

Jedním z prvních míst, kde se vám může dostat rady od Hospodina, je vaše vlastní rodina! Taková rodina, v níž by si někdo myslel, že Bůh vede pouze jeho, a ne rodinu jako celek, by byla nešťastná.

Před lety jsem trávil s manželkou šťastné chvíle jako kazatel v Mountain View v Kalifornii. Když nám nabídli, abychom se přestěhovali do jižní Kalifornie, celá naše rodina byla proti. Členové nového sboru nás však vytrvale zvali, dokonce nám nabídli, abychom se k nim přijeli podívat, s tím, že nám uhradí cestovní náklady - a tak jsme nakonec s návštěvou souhlasili. Odpověděli jsme: „Rádi si za vámi uděláme výlet - ale to neznamená, že se opravdu přestěhujeme!"

A tak jsem jel se ženou a se synem do jižní Kalifornie. Vstoupili jsme do kanceláře církevního administrátora, který nás pozval. Moje žena a syn zapadli do křesel a dívali se z okna. Jak jsem se styděl! Když jsme odešli, řekl jsem jim: „Podívejte se, nemusíte se takhle chovat. Přinejmenším můžete být zdvořilí. Vždyť jsme jim už řekli, že tu nabídku nepřijímáme."
Šli jsme do sboru a zúčastnili se recepce na naši počest, ale bylo to tam náročné. Všichni jsme si oddechli, když jsme odjížděli. Cestovali jsme domů napříč pouští Mojave, směrem do krásné severní Kalifornie.

Po cestě jsem řekl ženě a synovi: „Už se můžete uklidnit. Nikam se nestěhujeme." A ve svém srdci jsem řekl Pánu: „Do jižní Kalifornie bych se mohl přestěhovat pouze tehdy, kdyby u mé ženy a syna došlo k úplné změně postoje." A i já jsem se uklidnil.

Dojeli jsme domů, zaparkovali auto v garáži, vybalili se - a já jsem se domníval, že tato záležitost je uzavřena. Příštího rána však za mnou přišel můj syn. Řekl: „Tati?"

„Ano?"

„Myslím, že bychom se měli přestěhovat do té jižní Kalifornie."O chvíli později, bez toho, že by o tom mluvila se synem, dospěla moje žena ke stejnému závěru. Začali jsme nad tím znovu uvažovat a uvědomili si, že jsme udělali chybu v kroku jedna - nevzdali jsme se v dané záležitosti vlastní vůle.

O pár dní později jsme při rodinné pobožnosti narazili na příběh, kdy Bůh komusi doporučil, aby se vydal na jih, k cestě, která je opuštěná. (Nachází se ve Skutcích 8 kap. a jedná se o příběh etiopského dvořana a Filipa.) A jak se hromadily další a další informace (na základě osmi kroků k poznávání Boží vůle), nakonec nadešel čas, kdy jsme se všichni shodli na tom, že bychom měli přijmout to pozvání a přestěhovat se do jižní Kalifornie.

Pamatujte si ale, že ať berete v úvahu rodinnou radu, rady svých blízkých přátel či členů církve, neměli byste své rozhodnutí učinit jen na základě těchto rad. Opět si připomeňme ono důležité varování: Nerozhodujte se na základě pouze jednoho kteréhokoliv kroku. Spíše vezměte do úvahy všechny okolnosti a své rozhodnutí učiňte podle váhy všech informací. (...)

Členové vaší rodiny, vaši blízcí a zbožní přátelé anebo členové církve mohou být cestou, jejímž prostřednictvím k vám promlouvá Bůh; nemusí to ale platit vždy a všude. Dokonce i když jsou vaše rodina, přátelé a členové sboru věrnými Božími následovníky, kteří jsou s Hospodinem v úzkém kontaktu, Bůh může dočasně zavřít jejich oči před poselstvím, jež vám posílá - abyste se naučili slyšet Jeho hlas přímo a nebyli při svém přemýšlení, modlení a studování závislí na druhých lidech.

Z knihy Morrise Vendena „Jak poznat Boží vůli ve svém životě". Vydala Společnost Prameny zdraví, k zakoupení mj. v inernetovém knihkupectví Kosmas.

Počet přečtení: 2 533 Datum: 9. 7. 2011