Sójové maso a Bůh
Žijeme ve světě, který nabízí vedle originálů i spoustu jejich náhražek. A tak, když si nedáme pozor, koupíme sýr vyrobený bez kapky mléka, salám, v němž není žádné maso anebo je v něm maso, které má s masem společný jen název. Náhražky, napodobeniny a falzifikáty dnes najdeme ve všech oblastech lidské činnosti. Proto se nemůžeme divit, že se s něčím podobným setkáváme i v oblasti náboženství a lidské spirituality.
Mám rád poezii zachycenou v biblické knize Žalmů. V jednom z nich je napsáno: „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má“ po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu“ (Bible, Žalm 42). Voda a žízeň. Laň touží po vodě, protože má žízeň. Člověk touží uctívat Boha, protože podvědomě ví, že existuje. Kdyby nebyla voda, laň by nemohla mít žízeň. Podobně, kdyby neexistoval Bůh…
Často slýchám, že Češi jsou ateisté. Skutečnost je ale jiná. To, že odmítám Boha, ještě neznamená, že se zbavím své niterné potřeby někoho uctívat. Člověk ke svému štěstí potřebuje mít někoho nebo něco, čemu by se klaněl. A tak, když odmítnu Boha, začnu uctívat něco jiného. Chcete příklad? Pusťte si v neděli v šest večer televizní přenos utkání Baníku se Spartou. Většina fanoušků Baníku byla ochotna stát několikahodinovou frontu na lístek. Někteří si kvůli tomu vzali dovolenou. Jsou připraveni v neděli povzbuzovat tak, až přitom ztratí hlas. A fanoušci Sparty určitě nezůstanou pozadu… Není to projev fanatického uctívání?
Augustin konstatoval: „Nepokojné je lidské srdce, dokud nespočine v tobě, Bože.“ Lidské srdce potřebuje mít objekt, který by mohlo uctívat. Pokud odmítneme Boha, začneme brzy uctívat nějakou náhražku. Sportovní nebo filmové idoly, přírodu, vědu, poznání…
Čas od času si uvařím „sójové maso“. Po létech experimentování a objevování dokážu z této suroviny připravit docela chutné jídlo. Ale termín maso nepoužívám, protože maso je maso a sója je sója. Takže si dávám sójové nudličky na houbách, sójové kostky v čili omáčce nebo třeba sójový guláš… Nesnažím se přitom různými přísadami docílit toho, aby to chutnalo „jako maso“. Protože pokud dostanu chuť na maso, tak si dám skutečné maso. Žádnou náhražku.
Každý z nás, ať si to přiznáme, nebo ne, máme niternou potřebu uctívat někoho, kdo nás převyšuje. Máme dvě možnosti. Buď se budeme klanět skutečnému Bohu, nebo budeme uctívat nějakou jeho náhražku. Tou se může stát Jaromír Jágr, věda a poznání, technické vynálezy nebo příroda. Ale také dobré pivo, vnady dobře vyvinuté sousedky nebo třeba naše vlastní genialita.
Já, s dvěma miliardami křesťanů na naší planetě, uctívám Boha, kterému Bible dává jméno Jahve, česky Hospodin. Není to nějaká neosobní vzdálená síla. Je to můj přítel, který mě provází mým životem.
Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog, Vydal Advent-Orion.