Pohyb - nejlepší medicína
Výsledky studií jsou působivé: lidé, kteří se věnují aerobnímu pohybu, mívají bolesti hlavy méně často, bolesti jsou mírnější a méně často vyžadují braní léků. „Lidé, kteří pravidelně rychle chodí anebo se věnují joggingu, uvádějí výrazné zlepšení v bolestech hlavy," prohlašují dr. Alan M. Rapoport a dr. Fred D. Sheftell, zakladatelé a ředitelé New England Center for Headaches ve Stamfordu v Connecticutu a autoři několika knih o bolení hlavy.
Rostoucí množství vědeckých poznatků ukazuje, že pohyb skutečně je nejlepší medicínou. Například nedávný průzkum, který zorganizoval časopis Consumer Report, na více než 46 000 osob, zjistil, že pohyb je téměř tak účinný jako - a někdy ještě účinnější než - léky na předpis proti bolení hlavy. Účastníci studie dávali přednost pohybu před mnoha alternativními terapiemi, jako jsou masáže, bylinky a akupunktura. Ve studii skóroval pohyb lépe než jiné přírodní léčebné prostředky používané na alergie, deprese, vysoký cholesterol a infekce dýchacího traktu. Zde je 10 studií, které jasně ukazují, že pohyb je přírodním léčebným prostředkem, který skutečně funguje:
Ženy se mohou zbavit emocionálních výkyvů
Když udeří mírná deprese, jednou z nejúčinnějších protilátek je zašněrovat si svoje sportovní boty. Výzkumníci studovali více než 7000 lidí a zjistili, že ženy, které si mohly každý týden poznamenat více než 20 kilometrů pohybu na vlastních nohou, měly méně často deprese anebo příznaky deprese jako pocity smutku, únavy, bezcennosti anebo neschopnosti myslet anebo se soustředit. A všechno, co bylo zapotřebí k napsání toho receptu, bylo pět kilometrů čtyřikrát týdně. Nezdálo se, že by hrálo roli, jakým způsobem byly tyto kilometry absolvovány. Chůze, jogging i běh, všechny tyto aktivity měly za následek stejný prospěch, který se projevil zlepšením nálady. Jiné studie zdokumentovaly, že pohyb dokáže zlepšovat náladu u mužů stejně tak jako u žen.
Pohyb vrací mužům mladistvý elán
Britští výzkumníci nedávno porovnávali deset mužů (ve věku od 55 do 65 let), kteří běhali nejméně 65 kilometrů týdně, s deseti usedlými muži stejného věku. Zjistili, že běžci měli vyšší hladiny některých hormonů. Měli o 25 procent vyšší hladinu testosteronu. Růstového hormonu, který pomáhá udržovat svaly a kosti, měli čtyřikrát více. Autor londýnské studie, Steven Hurel, Ph.D., říká, že jakýkoliv pravidelný pohyb dokáže u mužů vyprodukovat podobné prospěšné účinky.
Pohyb dokáže zpomalit, zastavit a dokonce i zvrátit proces ucpávání cév
Louis Harris, známý analytik veřejného mínění, se těšil dobrému zdraví až do věku 72 let (často hrál tenis proti lidem, kteří byli o 30 let mladší než on). „Myslel jsem si, že jsem imunní proti postupnému tělesnému úpadku, který věk přinášel mým vrstevníkům," říká. Pak, při tenisovém utkání, když dobíhal míč, mu projela oběma lýtky ostrá řezavá bolest, která se rozšířila až do stehen, načež jeho nohy znecitlivěly. I když tato příhoda odezněla, Louis zjistil, že dokáže ujít pouze dva bloky než jej začala brnět chodidla, která poté znecitlivěla a jeho nohy zkroutila trýznivá bolest.
Při konzultaci s chirurgem se Harris dozvěděl, že má okluze (částečné uzávěry) stehenních tepen obou nohou. Bylo to způsobeno aterosklerotickými plaky, které se odtud táhly až do aorty. I když tento problém by mohla vyřešit operace, chirurg Harrisovi důrazně doporučil, aby začal chodit nejméně 1,6 kilometrů denně.
„Myslím, že vaše tělo dokáže vyřešit tento problém ucpaných cév samo," řekl chirurg. Vysvětlil, že každodenní chůze přiměje svaly vysílat signály vyžadující více krve. Tělo bude velmi pomalu reagovat vytvořením nových cév, kterým se říká kolaterální cévy. Tyto kolaterální cévy nahradí ucpané cévy podobným způsobem, jak by to udělal chirurgický zákrok. „Může to trvat déle než rok, než se nové kolaterální cévy vytvoří, ale vy to dokážete," radil Harrisovi.
Harris začal chodit. I když to bylo velmi náročné, prodlužoval svoji denní dávku o dva bloky a potom odpočíval. Vytrval a brzy byl schopen ujít najednou několik kilometrů. Harris chirurgický zákrok nikdy nepotřeboval. O rok později řekl: „Našel jsem také nový smysl života. Říkám lidem, kteří jsou ve stejně nepříjemné situaci, jako jsem byl já, aby chodili. Měli by se zeptat svého lékaře, jestli by se i oni nemohli vyhnout agresivnímu operačnímu zákroku něčím tak prostým, jako je chůze. Léčivé síly našeho organismu jsou zde, připravené k použití."
U žen pohyb snižuje před menopauzou riziko onemocnění rakovinou prsu
Studie na více než 1 000 kalifornských ženách zjistila, že mírná, ale pravidelná pohybová aktivita dokáže snížit riziko onemocnění rakovinou prsu před menopauzou až o 60 procent. Ženy, které sportovaly čtyři hodiny týdně, věnovaly se aktivně joggingu, plavání anebo tenisu, měly největší snížení rizika. Dokonce i dvě nebo tři hodiny aktivity týdně měly prospěšný účinek.
Srdce není hloupé
Dnes již každý ví, že pohyb sráží riziko rozvoje srdečního onemocnění. Co je však méně známo, je, že nedávno American Heart Association (AHA) povýšila fyzickou neaktivitu z kategorie faktorů, které přispívají k srdečnímu onemocnění a k mozkové mrtvici, do kategorie „rizikový faktor", společně s vysokým krevním tlakem, kouřením cigaret a vysokou hladinou krevního cholesterolu. Odborníci AHA prošli několik významných studií a zjistili, že existuje dostatek dokladů o zvýšeném riziku, říká dr. Edward Cooper, prezident AHA a profesor na Lékařské fakultě University of Pennsylvania. Dvacet až třicet procent americké populace - 50 až 75 miliónů lidí - vede tak sedavý život, že má tři- až čtyřikrát vyšší riziko rozvoje srdečního onemocnění než jejich aktivnější spoluobčané. Podle výzkumu AHA pomáhá pohyb dostat pod kontrolu cholesterol, obezitu, vysoký krevní tlak a cukrovku. Výsledkem je, že nové stanovisko AHA důrazně doporučuje týdně 120 až 160 minut pohybové aktivity, jako je např. rychlá chůze, turistika, jogging, plavání a tenis.
Změníte svůj biologický věk
Stárnoucí sportovci si udržují mladistvý krevní oběh. Krevní cévy postarších sportovců se chovají jako cévy lidí, kteří jsou polovičního věku, podle výsledků nové studie vypracované American Heart Association. Výzkumníci studovali sportovce i nesportovce, jak mladé, tak starší. Průměrný věk pro obě mladší skupiny byl 27 let. Průměrný věk starší skupiny nesportovců byl 63 let a postarší sportovci měli v průměru 66 let. Studie zjistila, že cévy starších sportovců fungovali stejně dobře jako cévy účastníků z obou mladších skupin. Výzkumníci zjistili, že pohyb pomáhá cévám uvolnit se a činí je daleko pružnějšími a schopnějšími roztáhnout se, čímž předchází jejich ztuhlosti, která může vést k problémům se srdcem. Starší sportovci měli rovněž nižší hladiny volných radikálů, což jsou nestálé reaktivní kyslíkové molekuly, které obíhají v krvi a poškozují tkáně. Tyto reaktivní molekuly hrají hlavní roli v procesu ukládání tuku do stěn cév, když přicházejí do styku s LDL cholesterolem, tzv. „špatným" cholesterolem.
Chronický únavový syndrom se dá rozchodit
Rostoucí počet lidí je diagnostikován s chronickým únavovým syndromem. Příznaky zahrnují pocity únavy až k úplnému vyčerpání a neschopnosti plnit každodenní úkoly. Vzhledem k tomu, že původ chronického únavového syndromu není jasný, jeho léčba je také nejasná. Jedna nová studie však přináší naději alespoň některým pacientům, ukázalo se, že cestou k vyléčení může být pohyb. Ve studii, kterou vypracovalo St. Bartholomew's and the Royal London Medical School ve Velké Británii, výzkumníci podrobili 66 pacientů dvanáctitýdennímu programu, jednalo se buď o aerobní pohybovou aktivitu (pětkrát týdně) anebo trénink přizpůsobivosti. Při ukončení studie se cítilo dvakrát tolik pacientů ze skupiny, která cvičila, lépe, v porovnání se skupinou s tréninkem přizpůsobivosti. Pohybová skupina rovněž vykazovala větší zlepšení při měření stupně únavy.
Přetištěno z časopisu Vibrant Life.