Kukuřice

Celá indiánská kultura byla založena na pěstování kukuřice. Odtud se díky Kolumbovi dostala do Evropy a potom postupně do celého světa. U nás se pěstuje v teplých oblastech hlavně na jižní Moravě. Kukuřice byla velmi oblíbenou rostlinou Mayů, Aztéků a Olméků. Dělaly se z ní různé kaše, pekly koláče a placky a vařily polévky.

Kukuřice se dá použít ke krmení dobytka, k výrobě velmi jemného škrobu a k průmyslové výrobě cukru. Z klíčků semen se lisuje olej. Některé odrůdy se pěstují jako plodová zelenina. Blizny kukuřice se suší a používají v lidovém léčitelství.

Dlouhé chvostnaté blizny vyčnívající z palicovitých klasů se sbírají před opylením v době květu a rychle se suší ve stínu. Obsahují třísloviny, saponiny a koenzym Q. Čaj z těchto blizen se používá jako diuretikum při všech chorobách močového měchýře, ale i při dně, revmatizmu a vodnatelnosti. Působí dráždivě na srdeční sval, zvyšuje krevní tlak a udržuje dobrý stav cév. Podporuje vylučování žluči, celkově posiluje. Je výborným odtučňovacím prostředkem, působí jako prevence proti rakovině.

Z kukuřice se vyrábějí kukuřičné lupínky, které obsahují průměrně 4,6 mg selenu ve 100 g. Selen je vynikající antioxidant a chrání tělo před rakovinou. Ze zralých zrn kukuřice se vyrábí krupice a mouka. Při problémech s ledvinami s hromaděním vody v těle a při otocích je vhodné jíst denně kukuřičnou kaši. Ale ne déle než jeden měsíc. Je to obilovina vhodná pro letní měsíce.

Mladá zrna kukuřice obsahují asi 20% sacharidů, dále bílkoviny a tuky. Z minerálních látek má nejvíce draslíku, fosforu a vápníku. Na vitamíny není kukuřice obzvlášť bohatá.