Postoje a činy

„Oni“ mi dobře nenaslouchali, dost se nesnažili, jsou přecitlivělí a náladoví, emocionálně ujíždějí, měli si dát větší pozor. Naopak „já“ jsem dostal špatné instrukce, neměl dost času, musel „vypustit páru“, byl pod velkým tlakem, se tomu nemohl vyhnout.

Takový postoj vede ke slepotě vůči sobě samému. V jedné studii měl náhodný vzorek mužů ohodnotit svoji schopnost vycházet s druhými. Všichni účastníci studie umístili sami sebe mezi horní polovičku. Šedesát procent z nich dokonce zařadilo sama sebe mezi desetinu v tomto ohledu nejúspěšnějších a plná čtvrtina dokonce věřila, že patří do 1 procenta nejlepších!

Ve své knize Everything but Money vypráví Sam Levenson, jak chudá rodina přistěhovalců bojovala proti tomuto postoji. „Nevěděl jsem, že by se mi mělo líbit dělat domácí úkoly, cvičit na housle, mýt nádobí nebo běhat po pochůzkách. Prostě jsem to musel dělat; každý okolo mne musel dělat věci, které se mu nelíbily – dokonce i dospělí. Mám silné podezření, že se mému otci nelíbilo, že musel pracovat dvanáct hodin denně v robotárně. Jako dodatečnou pojistku proti sebelítosti měla maminka doma několik krabic označených „pro chudé“. Pravidelně jsme do nich přispívali. Cítili jsme se díky tomu docela zámožní.“

Psycholog Leon Festinger dospěl k přesvědčení, že více věříme tomu, co děláme, než děláme to, čemu věříme. Pokud tedy něco budete dělat dostatečně často, nakonec tomu uvěříte. Tento princip protiřečí školnímu vzdělávání, které se soustředí na to, aby žáci nejprve přijali určité pravdy. Naší mysli činí problém něco opakovaně dělat a přitom stále věřit, že je to špatné. Namísto toho máme sklon si věc zracionalizovat: „Tak jo, pro jednou je to v pořádku. Každý to stejně dělá. Zasloužím si to. Stejně to zřejmě nikomu neublíží.“

Proto je velmi důležité zvyknout si dělat správné věci. Ze stejného důvodu může teenagera nechat zcela chladným vyslechnutí šedesátky kázání o důležitosti křesťanské služby – ale jedna misijní cesta, které se sám zúčastní, zcela změní jeho pohled na věc. Tím, že se zapojí, začne věřit.

Náš postoj se formuje čin od činu a myšlenka od myšlenky. Konečné výsledky mohou překonat veškerá očekávání. C. S. Lewis přichází v knize K jádru křesťanství s následujícím komentářem: „Dobro i zlo rostou geometrickou řadou. Z toho důvodu mají malá rozhodnutí, která vy i já činíme každý den, takový ohromný význam. Ten nejmenší dobrý čin, který dnes vykonáte, se může stát opěrným bodem, ze kterého můžete o pár měsíců později dobýt takových vítězství, o jakých se vám nikdy ani nezdálo.“

Z knihy kolektivu autorů Creation Health.