Filip (milující koně)

Ježíš odešel do Galileje den poté, co mezi své učedníky povolal Ondřeje a Šimona Petra. V Galileji se setkal s Filipem. Víme o něm velmi málo. Můžeme jen hádat, proč dostal takové jméno, jaké obdržel. Neměli bychom si ho zaměňovat s „diakonem“ Filipem, který vysvětloval evangelium vysokému etiopskému úředníkovi (Sk 8,26-40).

To málo, co o Filipovi víme, nám však dává podnět k zamyšlení. Jakmile ho Ježíš povolal, Filip o tom vyprávěl druhým. Setkal se s Natanaelem a nedokázal zůstat zticha: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i Proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta“ (J 1,45). Vidíme zde krátký, ale smysluplný sled událostí: Ježíš našel Filipa. Filip nečeká, až Ježíš povolá ostatní své učedníky. Netají se tím, co zažil, a navazuje kontakt s Natanaelem.

Když Ježíš našel nás, nesmíme mlčky čekat, až osloví lidi v našem okolí a naše přátele. Logickým důsledkem musí být to, že řekneme ostatním, že Ježíš vstoupil do našeho života. Podobně jako Natanael, i oni mohou být zpočátku skeptičtí. Vždy si však musíme uvědomit, že možná hned, a možná až po určitém váhání, mohou i oni odpovědět na Ježíšovo volání a rozhodnou se následovat Muže z Nazareta.

Pane, děkuji Ti, že jsi mě povolal. Dej mi odvahu, abych o Tobě mluvil s druhými, kdykoli se mi naskytne vhodná příležitost.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.