V čem spočívá hlavní problém v koncepci doporučených dávek živin?

Tak veškeré naše obyvatelstvo plní doporučenou dávku sodíku. A výsledek je, že asi 10% všech úmrtí je způsobeno tím, že my tuto doporučenou dávku plníme opravdu velmi dobře, my ji překračujeme. Ale i kdybychom pouze doporučenou dávku sodíku plnili, tak by úmrtnost na důsledky vysokého krevního tlaku byla vysoká. Teprve kdybychom požívali sodíku podstatně méně, než je doporučená dávka, tak by vysoký krevní tlak prakticky zmizel a zmizela by také všechna úmrtí tím způsobená. Ale řekněme na každých sto úmrtí, kterým bychom takto zabránili, by byl jeden případ člověka postiženého byť omezenými komplikacemi z nedostatku sodíku. A o tomto případu hovoří doporučené dávky. Ty chtějí zabránit tomu, aby někdo trpěl nedostatkem sledované látky, v tomto případě sodíku.

Člověk, který se snaží, aby měl ve stravě doporučené dávky železa, sodíku, polynesaturovaných mastných kyselin (tuků) ..., takovýto člověk jedná asi stejně rozumně, jako řidič, který jede po jednosměrné silnici. Nalevo je louka, napravo je propast. Tento řidič se úzkostlivě řídí doporučením, aby za žádnou cenu nevjel na louku. O tom, že na pravé straně je propast, se v doporučení nemluví. Tento řidič nejede po prostředku, jede po pravé straně silnice, co nejdále od louky. Že většina takových řidičů se zřítí do propasti? Ale o tom se přece v doporučení, aby se nevjíždělo na louku, nic neříká...

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu