Nenechme sebou manipulovat | Prameny zdraví

Nenechme sebou manipulovat

Lidé si obecně rádi vyslechnou diagnózu od nějaké autority, nejlépe ověnčené tituly. - Ve chvíli, kdy dám člověku diagnózu, tak z něj udělám pacienta a on se mi odevzdá.

Nenechme sebou manipulovat

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Chce ode mne, abych ho uzdravil. Předá zodpovědnost na moji stranu. Proto diagnózy záměrně nedávám, ze mě je nedostanou. Najdu a popíšu jejich životní problém a ten začneme společně řešit.

Při práci s pacienty vlastně supluji rodinného doktora. Podle mě základem medicíny není špičková klinika s nejmodernějším vybavením, ale praktický doktor, který zná rodinu, děti, rodiče, babičky, dědečky, ví, jak to v rodině chodí. Oni k němu mají důvěru, a když k němu přijdou s nějakým problémem, dokáže ho velice rychle zasadit do souvislostí života rodiny. Snažím se to dělat podobně. Zjišťuji, jaký ten člověk je, jakou má povahu, co v práci, co děti, co manželka.

Komplexní medicína není nic revolučního, nic objevného. Je to návrat k tradici, zkušenosti a moudrosti rodinných doktorů, dnes navíc vybavených špičkovou technikou a léky. Kdyby tohle fungovalo, tak odpadne obrovská spousta úplně zbytečných vyšetření, léků a operací. Jenže představte si, že by lidi najednou začali rozumět svým nemocem, měnili své chování a byli zdraví. To nemůžeme dopustit, co by najednou dělaly pojišťovny, ministerstvo, farmaceutické firmy?

Od vědců jste dostal Bludný balvan, jak vás vnímá konzervativní část lékařů?

Nikomu nic nevnucuji, ani pacientům, ani kolegům. Nabízím svůj pohled na nemoci, na jejich příčiny a léčení. Nabízíme i stáže pro lékaře, psychology, zdravotní sestry, fyzioterapeuty. Myslím, že ti, co mě kritizují, nevědí, co kritizují. Nevědí, že nevědí. Doktoři, kteří byli v Hnízdě na stáži, říkali, že to pro ně bylo inspirativní. Byl tady dokonce ředitel nemocnice v Olomouci, současně člen akademického senátu. Moudrý, laskavý, vzdělaný člověk, moc ho to zaujalo. Má v úmyslu prosadit komplexní medicínu do výuky mediků. Na tom, co dělám, není vůbec nic alternativního. Nepoužívám homeopatii, akupunkturu, čínskou medicínu, nic takového. Je to opravdu založeno na vyslechnutí, porozumění a radě. Možná ale, že v současné medicíně už je obyčejný lidský přístup tak vzácný, že je vlastně alternativní.

Jak zacházíte s depresivními pacienty?

Stejně jako s pacienty, které trápí tělesné problémy. Deprese je informace o tom, že je člověk citlivý, že nezpracovává dostatečným způsobem vnější tlaky.

Líbí se mi názor antipsychiatrů, což byli například filozof Michel Foucault nebo profesor Ronald David Laing. Oni vůbec neuznávají ani nejvážnější duševní nemoci za biologický problém. Tvrdí, že i ty nejvážnější poruchy, úzkosti, deprese, schizofrenie, jsou reflexí pacienta na životní podmínky, které nejsou k životu. Nezpracovávají psychosociální stres a jsou v tísni. Deprese je tlak, sice psychický, má ale typické tělesné projevy. Třeba únavu, bolesti zad, nechutenství. Měl jsem několik pacientů, kterým operace plotýnky nejenže nepomohla, ale ještě přitížila. Za bolestí zad se totiž skrývala těžká deprese. Už to nemohli unést.

Ale vždyť snímky z magnetické rezonance jasně ukážou, že tam je biologický základ.

Neukážou. Člověk z ničeho nic nezačne mít biochemické a morfologické změny v mozku. K tomu se dopracuje až postupem času, je to důsledek toho, že ve stresu, úzkosti a depresi žije delší dobu. Psycholog Erich Fromm uvádí, že náš společenský způsob života je patologický, že nám vládnou psychopati, což vládnou, jeden vedle druhého.

Jestliže se člověk v tomhle patologickém společenském systému vedeném psychopaty adaptuje, což se po nás žádá, stává se součástí patologie. Stane se nemocným. Zatímco lidé, kteří mají úzkosti a deprese, ještě vzdorují, ještě něco cítí, ještě nebyli úplně zlomení.

Ale co s tím? Možná se lze vymanit z osobních problémů, ale jak se vyčlenit ze společnosti?

Co je to společnost? Společnost je součet jedinců. Jestliže součet jedinců žije šíleným způsobem, tak je otázka, zda šílet s ní. Nemůžeme změnit společnost, ale můžeme se pokusit změnit sebe. Změnit svoje chování, snažit se ovlivnit nejbližší okolí. Neudělal jsem nic jiného, než že jsem vystoupil z proudu, vyhodnotil jsem si, že s ním nechci ani jít, ani s ním bojovat. Začal jsem se chovat jinak. Ačkoliv nemám žádné výjimečné schopnosti a znalosti, změna je obrovská. Knížky jdou na dračku, besedovat bych mohl od rána do večera. Je to jako sněhová koule. 

Nepropadáte svému kouzlu? Neříkáte si, že byste byl dobrý guru?

Jakmile si člověk začne říkat, jaké má charisma, jaká je hvězda, tak je s ním konec. Proti zbláznění mi nejvíc pomáhá obyčejná fyzická práce. Když mám třeba v Hnízdě pauzu, vezmu kýbl, hadr a umývám podlahu. Recepční a pacienti z toho byli šokovaní, ale já to mám místo meditace. Držím se tím při zemi.

Nemají pacienti tendenci dělat si z vás psychoterapeuta?

To nemůžu dopustit. Postup je úplně jednoduchý, přijde pacient a já potřebuji úplně základní informace. Potřebuji zjistit, jak je na tom fyzicky, abych neprošvihl nějaký závažný tělesný problém – nádor, vřed, cokoliv. Potom potřebuji zjistit, jak je na tom psychicky, abych neprošvihl úzkost, depresi, schizofrenii, závažný psychický problém. A nakonec potřebuji základní orientaci o tom, jak je na tom v životě, v jaké se nachází životní situaci, jestli ho zrovna nevyhodili z práce, nehroutí se z rozvodu nebo z úmrtí někoho blízkého.

Potřebuji jen základní informace, nemohu si dovolit jít do hloubky. Pacienti na konzultaci čekají měsíce, takže si pečlivě připraví podklady, sepíší si složku, shromáždí všechny lékařské zprávy a pak mi to chtějí podrobně odvyprávět. Ale já to nechci slyšet. Jakmile mají tendenci to na mě valit, zastavím je a řeknu: jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Pokud zjistím, že je potřeba jít do hloubky, tak tady mají psychologa, do toho já se nepouštím. Nechci na sebe ty lidi vázat.

Říkal jste, že na interně vás trápilo, že se vám pacienti vraceli. Už se nevracejí?

Kdyby se mi vraceli, je to pro mě informace, že dělám něco blbě, že mě nepochopili. Víte, co je mým cílem? Aby lidi porozuměli svým nemocem a obešli se bez doktorů. To je taky důvod, proč jsem se pustil do psaní knížek.

Myslíte, že člověk si může úplně za všechny choroby? Třeba i za obyčejnou rýmu a vyvrknutý kotník?

Když je člověk ve stresu a napětí, má i větší riziko úrazů, stres také oslabí imunitu a je pak náchylnější k infekcím. Každý má ale občas rýmu a každý si někdy podvrkne kotník. To je třeba dát nohu nahoru a obkládat si ji ledem. A když máte rýmu, tak si lehnout do postele, udělat si čaj a odpočinout si. Problém je, když člověk stůně opakovaně a dlouhodobě.

Popíšu vám případ mojí babičky. Celý život manuálně pracovala, a když všechno obstarala, šla okopávat zahrádku. Odmítala chodit k doktorům, žádné léky nebrala. Ve dvaadevadesáti si lehla do postele, usnula a umřela. Jak toho docílit?

No, to je umění. Lidé jako vaše babička to dělají úplně nejlíp, nemají čas být nemocní, mají život naplněný prací. To se mi líbí, to jsou pro mě vzory. Samozřejmě hraje velkou roli genetika, jaký potenciál si člověk přinese na svět. Nejenom fyzicky, ale také povahou. Na druhou stranu můžete mít genetickou dispozici k nějaké nemoci, a přesto onemocnět nemusíte, pokud žijete tvůrčím způsobem a jste v životě šťastní. Když někdo prodává hypotéky nebo dělá reklamního agenta, tak může naplnění z radostné a smysluplné práce pociťovat jen těžko.

Co lidé, kteří se do práce plouží jako soumaři? Ničí si zdraví?

Bez debat. Mám spoustu pacientů, kteří vydělávají velké peníze, ale vlastně rozsévají zlo, protože jejich výdělky jsou na úkor ostatních. Dělají lidi nešťastnými a intuitivně cítí, že je to špatně. Jsou v napětí, berou antidepresiva nebo jsou na drogách.

Mám pacientku, s manželem mají vilu za Prahou a vilu na Floridě. Manžel ji nutí hrát golf a pořád jí radí. Takže je otrávená ve vile v Praze i ve vile na Floridě, je otrávená z manžela, kterého by nejraději vzala golfovou holí po hlavě. Má všechno, ale vůbec si to neužívá.

Je hodně lidí, kteří si dokáží majetek užívat tvůrčím způsobem?

Obdivuji, když člověk umí peníze vydělat a zároveň je vydělá na něčem tvůrčím. Podle mě je nejzdravější taková práce, která přináší prospěch co největšímu počtu lidí. Když jen hrabou jako hraboši, tak mají problém. Izolují se do prapodivných satelitů, kde mají vysoký plot a ostrahu. Zařizují si tam luxusní vězení, musí mít pořád víc, až z toho nahrabaného majetku onemocní.

Končí potom u vás v ordinaci? Léčil jste nějakého vyhořelého miliardáře?

Ano, léčil. V ordinaci pro ně mám uchystaný odkaz na jednu charitu, která se věnuje dětem ze sociálně slabých rodin. Řeknu jim, že se uzdraví, jen když přestanou myslet na sebe a o majetek se rozdělí. Pár si jich ten kontakt vzalo. Podívejte se třeba na Billa Gatese, to je moudrý, ale i citlivý člověk, raduje se z toho, jak se zbavuje majetku. Ten u mne jako pacient nebyl, ale jeho pravá ruka, ředitel Microsoftu pro Evropu, Afriku, Asii, ten ano. Úplně vyhořelý, antidepresiva bral po hrstech. Poradil jsem mu, ať z toho šíleného byznysu okamžitě vyskočí. Skvěle to zpracoval. Dneska radí lidem, jak využít skrytý potenciál. Uzdravil se.

Říkal jste, že nám vládnou psychopati, doběhne je to časem zdravotně?

To je složité, protože jedna ze základních charakteristik psychopatů je, že jim chybí fungující mozková centra zodpovědná za soucit, svědomí, stud a spolupráci. Oni to nemají, generují obrovskou negativní energii a spíš odpadají lidé okolo nich. Vidím pero, tak ho ukradnu. Můžu dát amnestii kamarádům? Tak dám amnestii. Když můžu vzít dotaci na Čapí hnízdo, tak ji vzít musím.

Oni za to nemůžou. Jako se narodí člověk s nevyvinutou končetinou, tak se narodí člověk se zmrzačeným charakterem, což je dané vztahy z původní rodiny. To by byly studie – vztahy s otcem, vztahy s matkou, vztahy v rodině. Je tam obrovské temno, temná vztahová minulost. Pak na ně koukáme a jsme zděšení, jak si mohou dovolit takhle lhát, takhle se chovat. Oni na tom nic neshledávají. Diví se, čemu se divíme.

Rozhovor s Janem Hnízdílem připravila Marie Frajtová. Přetištěno ze serveru Patalie.cz.

Počet přečtení: 106 Datum: 28. 10. 2019