Musí být nějaké důvody, proč tolik lékařů doporučuje odebrání lymfatických uzlin z podpaží. Co tím získám?

Počet uzlin, ve kterých je přítomna rakovina do doby, než dojde k chirurgickému zákroku, se používal k předpovídání pravděpodobnosti příznivé odezvy na použití léků na „zabíjení rakoviny“, tedy chemoterapie, která se provádí následně po operaci.

Pokud se rozhodnete, že se po chirurgickém zákroku chemoterapii kvůli její neúčinnosti a toxicitě nepodrobíte, pak nepotřebujete vědět, zda jsou vaše lymfatické uzliny postiženy.

Dalším důvodem, proč se chirurgické odstranění lymfatických uzlin provádí, je určení stadia, kterého nemoc dosáhla, a vyhlídek pacientky na přežití určitého počtu let. Když nejsou postiženy žádné uzliny, přežívá pět let asi osmdesát procent pacientek, jsou-li podpažní uzliny postiženy, klesá tato naděje asi na 50 procent. Deset let po určení diagnózy klesá naděje na přežití pěti let u pacientek, u kterých nebyly uzliny postiženy, na 65 procent, a u žen s postiženými uzlinami na asi 25 procent. Přibližně padesát procent žen operovaných na rakovinu prsu je v raném stadiu nemoci, kdy lymfatické uzliny rakovinu neobsahují. Zbývajících padesát procent pacientek má v době první operace „pozitivní uzliny“ anebo dokonce ještě větší rozšíření rakovinných buněk do zbytku celého těla.

I když postižení lymfatických uzlin obecně naznačuje, že nemoc je v pokročilém stadiu, mnohé ženy s takto postiženými uzlinami žijí dvacet i více let poté, co byla u nich rakovina objevena. V jedné studii na ženách, které přežily více než dvacet let, byly lymfatické uzliny rakovinou postiženy v době určení diagnózy v 35 procentech případů. Na předpovědi pravděpodobnosti přežití v případech postižení lymfatických uzlin nelze tedy v individuálních případech spoléhat. Měl bych zdůraznit, že tyto odhady jsou založeny na statistikách; ženy, které si jsou vědomy postižení svých lymfatických uzlin, si mohou proto dělat zbytečné starosti, a přitom jejich obavy nemusí být oprávněné.

Zamysleme se tedy nad otázku, zda podpažní uzliny odebírat či nechat v těle. Mnohé ženy pravděpodobně dojdou k závěru, že znát stadium jejich nemoci jim nestojí za rizika a náklady s operací spojené. Možnost vedlejších účinků, jako je stálá bolestivost a kosmetická deformace otékající a zjizvené paže – když pomineme možné nepříznivé účinky na schopnost imunitního systému bojovat proti rakovinným buňkám – je dalším důvodem k odmítnutí tohoto chirurgického zákroku.

Dr. John A. McDougall, odborník na prevenci a léčbu civilizačních chorob