Šalomoun (muž klidu)

Když Bůh řekl Šalomounovi, aby si něco přál, Šalomoun prosil o moudrost (1Kr 3,1-5). Netrvalo dlouho a moudrost opravdu velmi potřeboval. Přišly za ním dvě ženy, které se na smrt pohádaly (v. 16-28). Král měl rozhodnout, která z nich má pravdu. Obě téměř najednou porodily dítě a bydlely v jednom domě. Krátce po porodu však došlo k neštěstí. Jedna z žen v noci své dítě zalehla a udusila ho. Nyní obě tvrdily, že to živé dítě je její. Jak měl Šalomoun vyřešit toto dilema? Když rozhovorem nikam nedospěli, zavolal sluhu s mečem a přikázal mu, aby živé dítě rozťal na dvě části. Jedna z žen souhlasila: „Pokud nedostanu dítě já, nedostaneš ho ani ty!“ Druhá žena zareagovala jinak:

„Prosím tě, nezabíjej to dítě. Dej ho jí, je-li to jediný způsob, jak může dítě zůstat naživu.“ Šalomounovi bylo hned všechno jasné. Skutečnou matku poznal v ženě, která byla ochotna dát dítě druhé ženě, pokud by mu tím zachránila život.

Královi šlo více o budoucnost dítěte než o to, která z žen lže, a která mluví pravdu. Nezajímalo ho v první řadě to, jak problém vznikl, ale hleděl do budoucnosti. To je skutečná moudrost.

Moudrý Bože, dej mi takovou moudrost, jakou měl Šalomoun. Pomoz mi, abych se v první řadě nezajímal o to, jak věci začaly, ale o to, aby se v budoucnosti dobře vyvíjely.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.