Rodé (růže)

Událost, o které čteme v knize Skutky apoštolů ve 12. kapitole, se odehrává asi deset let po Ježíšově zmrtvýchvstání. Marie, matka Jana Marka, bydlí v Jeruzalémě. V jejím domě právě probíhá modlitební shromáždění. Přítomní mají naléhavý důvod k modlitbám. Nedávno byl apoštol Jakub sťat pro svou víru. Nyní se zdá, že stejný úděl čeká i Petra. Je ve vězení a možná bude brzy popraven. Není divu, že věřící se sešli, aby se modlili. Najednou někdo zaklepe na dveře Mariina domu. Služka Rodé odchází ke dveřím, aby zjistila, kdo to je. Když uslyší Petra, nevěří vlastním uším. Celá zmatená dokonce zapomene otevřít bránu. Vběhne dovnitř a zvolá: „Je tam Petr! Petr je tam!“

Člověk by čekal, že všichni vyskočí radostí, že jejich modlitba byla vyslyšena. Reakce přítomných je však úplně jiná. „Ty ses snad zbláznila,“ říkají Rodé. Ale ona trvá na svém: „Ne, opravdu je to Petr.“ Přítomné to však nepřesvědčí a namítají: „Tak to musí být jeho duch!“ (Sk 12,15). Petr celou dobu klepe na dveře, než se konečně otevřou.

Tato událost nás nutí zamyslet se. Členové církve se modlí, aby se stal zázrak – a když se zázrak stane, kromě Rodé není nikoho, kdo by uvěřil, že Bůh opravdu odpověděl na jejich modlitby. Pokud budeme upřímní, většina z nás tuto reakci zná. Samozřejmě, modlíme se. Ale obvykle máme stále pochybnosti, zda nám Bůh odpoví. I když přijde Rodé s dobrou zprávou, často máme problém uvěřit, že Bůh opravdu zasáhl.

Pane, pomoz mi věřit, že opravdu slyšíš a odpovídáš na naše modlitby.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.