Kiljón (plýtvání)

Bylo rozumné, že Elímelek a Noemi spolu se svými syny Machlónem a Kiljónem odešli do Moábu, když v jejich kraji (v okolí Betléma) nastal hlad? Nevěděli snad, že Moábci uctívají ty nejhorší modly (ze dřeva a kamene)? Zapomněli na opakované Boží pokyny, že jeho lid se musí držet daleko od míst, kde se uctívají jiní bohové, a to často těmi velmi ponižujícími a nemorálními praktikami? Neuvědomovali si Elímelek a Noemi rizika, kterým budou muset se svými chlapci čelit, a že si tam Machlón a Kiljón vyberou moábské dívky?

Byla bída, která je po několika letech opět postihla, Božím trestem za jejich nerozumné rozhodnutí přestěhovat se do Moábu navzdory všem pokušením a duchovním nebezpečím, se kterými se mohli setkat? Nepochybně si to mysleli i někteří krajané v jejich vlasti, když se dozvěděli, že z šestičlenné rodiny zůstaly tři vdovy. Na internetu jsem si přečetl několik kázání o osudu Noemi a její rodiny. Někteří kazatelé jejich rozhodnutí odsuzovali: Poté, co se Elímelek a jeho rodina rozhodli žít mezi Moábci, mohli očekávat Boží soud. Nikde v knize Rút však nenajdeme ani náznak Božího odsouzení. Pokud je co odsuzovat, můžeme to s klidem v srdci přenechat Bohu.

Pane, děkuji Ti, že Ty soudíš lidi. Pomoz mi, abych soud nad druhými vždy přenechal Tobě.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.