Juda (ať je chválen)

Jeden z Ježíšových nevlastních bratrů se jmenoval Juda. Pravděpodobně on je autorem krátkého novozákonního listu, který nese jeho jméno. Každý, kdo se trochu vyzná v biblických dějinách, ví, že jméno Juda vyvolává i negativní reakce, protože Ježíše zradil člověk, který se jmenoval podobně. O Judovi, pisateli krátkého dopisu nacházejícího se bezprostředně před knihou Zjevení Jana, víme velmi málo. Jediné, co víme s jistotou, je, že zpočátku v Ježíše nevěřil, ale po jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení se přidal k věřícím. Se vší skromností v prvním verši svého dopisu nevyzdvihuje svůj příbuzenský vztah s Ježíšem, ale označuje se za „Jakubova bratra“. Kromě toho se nazývá „služebníkem Ježíše Krista“.

V dějinách bylo mnoho lidí hrdých na svůj rodokmen. Lidé rádi mluví o svých významných předcích. Pokud má někdo příbuzného na nějakém významném postu, obvykle to nezůstane dlouho v tajnosti. Jako by se na ně přilepilo něco z věhlasu a významu tohoto člověka nebo lidí. Abychom vyzvedli nebo připomněli svou autoritu, máme ve zvyku na sebe upozorňovat: „Poslouchejte, co říkám, nejsem přece jen tak někdo…“ Juda věděl, že nemá nárok na nic výjimečného. Neprovázel Ježíše, když jeho nevlastní bratr chodil z místa na místo, pomáhal lidem a mluvil o přicházejícím království. Ale – díky Bohu – nyní je Ježíšovým služebníkem. A právě to by měli lidé o nás vědět.

Drahý Bože, pomoz mi, abych byl skromný v tom, jak se prezentuji, a byl vždy Tvým věrným služebníkem.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.