Jakub (odvozeno od hebrejského jména Jákob)
Ve 12. kapitole Matoušova evangelia je zaznamenán Ježíšův rozhovor s farizei a zákoníky poté, co uzdravil posedlého člověka, který byl slepý a němý. Když k nim ještě promlouval, „hle, jeho matka a bratři stáli venku a chtěli s ním mluvit“ (v. 46). Známe jména čtyř Ježíšových bratrů: Jakub, Josef, Šimon a Juda. Ježíš měl možná i několik sester. Možná to byly Josefovy děti z předchozího manželství nebo děti, které se narodily Josefovi a Marii po Ježíšovi. Ježíšovi bratři jsou zmiňováni na několika místech v Novém zákoně. V evangeliu Jana 7,5 čteme, že jeho bratři v něho zpočátku nevěřili. Zřejmě to byl případ i tohoto Jakuba.
V knize Skutky apoštolů k našemu překvapení čteme, že když se po Ježíšově nanebevstoupení malá skupina blízkých učedníků „vytrvale modlila“, byli tam i Ježíšovi bratři (Sk 1,14). Jakub byl mezi nimi. Později vidíme, že byl vedoucím důležitého církevního koncilu, na kterém se diskutovalo o tom, zda jsou „křesťané z pohanů“ povinni dodržovat všechny tradiční židovské zákony. Jak si vysvětlit tuto rychlou a radikální změnu v postoji Jakuba a jeho bratrů? Muselo se stát něco dramatického, co je přimělo změnit názor a přestat být skeptický vůči svému „bratrovi“ Ježíši. Jediný důvod, který mě napadá, je Ježíšovo zmrtvýchvstání a následné zjevení. To je přesvědčilo, že Pán opravdu vstal z mrtvých!
Nebeský Otče, děkujeme Ti za očité svědky, kteří nás ujišťují, že Tvůj Syn skutečně vstal z mrtvých.
Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.