Jakub (odvozeno od hebrejského jména Jákob)

Jakub a Jan byli dva dost prchliví synové jistého Zebedea. O Zebedeově manželce máme v podstatě více zpráv než o jejím manželovi, přestože její jméno neznáme. Krátce před ukončením Ježíšova působení přišla za ním s prosbou. Netoužila po ničem víc, než aby její dva synové získali významné postavení v Ježíšově království. Nevíme, jestli to byl její nápad, nebo jestli ji o to požádali její synové.

Stalo se to asi týden před Ježíšovou smrtí na kříži. Ježíš učedníkům jasně naznačil, co ho čeká. V té době si už Jakub a Jan mohli uvědomit, že věci nedopadnou tak, jak doufali. Zatímco Ježíš se připravoval na utrpení, které měl podstoupit, někteří z jeho učedníků přemýšleli o tom, jaké postavení a pocty by mohli získat.

Od té doby se téměř nic nezměnilo. I dnes jsou mnozí – dokonce i v církvi – posedlí touhou získat dobré postavení. V případě Jana a Jakuba je to však jen jedna stránka věci. Dobrou zprávou je, že této slabosti nepodlehli. Jan se nestal vedoucím představitelem v rozrůstající se církvi, ale pro svou věrnost Kristu vyhnancem a vězněm na ostrově Patmos. Jakub za svou víru zaplatil životem. Král Herodes vydal příkaz, aby ho popravili (Sk 12,2).

Milosrdný Bože, pomoz mi dnes ovládat své touhy a nepodlehnout pokušení po dobrém postavení.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.