Chúr (význam je nejasný)

Mojžíš dal pokyn Jozuovi, aby bojoval proti Amálekovi. Sám se postavil na viditelné místo na vrcholu vysokého kopce. Boj byl dlouho nerozhodný. „Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek“ (Ex 17,11). Průběh boje a jeho dynamiku si můžeme představovat různě. Tento příběh však zdůrazňuje, že Izrael vděčí za své vítězství nepřetržitému spojení s nebesy.

Mojžíš byl už starý muž, který nedokázal dlouho držet ruce zvednuté. Áron a Chúr byli na vrcholu kopce s ním. Uvědomovali si jeho fyzická omezení. Když viděli, že „Mojžíšovi umdlévaly ruce“ (v. 12), rozhodli se, že mu pomohou. Našli velký kámen, na který si Mojžíš sedl. Jeden z jedné a druhý z druhé strany podpírali Mojžíšovy ruce, aby zůstaly zvednuté „až do západu slunce“. Vůdci – jak ve starověku v Izraeli, tak i dnes v církvi – potřebují silnou podporu, i když ještě nedosáhli Mojžíšova věku. Někdy jde o fyzickou pomoc, ale častěji potřebují duševní a duchovní podporu. Vést Boží lid zdaleka není jednoduchý úkol. Vůdci musí řešit řadu problémů. Jako tehdy za Mojžíše, i dnes se najdou lidé, kteří si neustále stěžují a jsou nespokojení. Spory a konflikty zde budou stále. Vůdce dokáže vytrvat jen tehdy, bude-li mít kolem sebe lidi, kteří mu pomohou udržet nepřerušené spojení s nebem.

Pane, pomoz mi, abych si i dnes uvědomil, že musím podporovat vedoucí církve a že modlitba za ně je to nejmenší, co pro ně dnes mohu udělat.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.