Život na předpis | Prameny zdraví

Život na předpis

Lidé neumírají na stáří. Studie více než 42 tisíc pitev sto- a víceletých osob ukázaly, že ve všech případech tito lidé podlehli nějaké chorobě. Ačkoliv se zdáli – i svým lékařům – zdraví až do smrti, ani jeden „nezemřel na stáří“. Donedávna byl vysoký věk jako takový považován za chorobu, ale lidé neumírají na stárnutí. Umírají na nemoci, nejčastěji na infarkt.

Život na předpis

Rubrika: Mýty a omyly | Typ článku: Články

Většině úmrtí se dá předcházet a jsou z velké části způsobena tím, co jíme. Naše strava je příčinou předčasných úmrtí a postižení číslo jedna. Takže strava musí být také předmětem číslo jedna výuky na lékařských fakultách, že?

Naneštěstí tomu tak není. Na základě výsledků nejnovějšího průzkumu má (v USA) jen čtvrtina lékařských fakult v nabídce aspoň jeden kurz o výživě, oproti 37 % před třiceti lety. Většina lidí považuje lékaře za velice důvěryhodné zdroje informací o výživě, ale šest ze sedmi dotazovaných lékařů se domnívalo, že jejich vzdělání nestačí na to, aby mohli pacientům dávat rady ohledně způsobu stravování. Jedna studie ukázala, že lidé z ulice toho o výživě často vědí víc než jejich lékaři. Jejím výstupem bylo, že „lékaři by měli o výživě vědět víc než jejich pacienti, ale výsledky ukazují, že to nemusí být vždy pravda.“

Aby se tato situace napravila, byla zákonodárným sborem (v Kalifornii) vydána vyhláška stanovující, že během následujících čtyř let musí lékaři absolvovat alespoň dvanáct (!) hodin postgraduálních vzdělávacích kurzů v oblasti výživy.  Možná vás překvapí, že Kalifornská lékařská společnost ostře vystoupila proti této vyhlášce, stejně jako jiné mainstreamové lékařské skupiny, např. Kalifornská akademie rodinných lékařů. Vyhláška byla upravena, z někdejších dvanácti hodin se během čtyř let stalo sedm a nakonec – nula.  

Kalifornský lékařský výbor ale má jeden vzdělávací požadavek – dvanáct hodin kurzů zaměřených na zacházení s bolestí a péči o nevyléčitelně nemocné. Tato nevyváženost mezi prevencí a pouhým zmírňováním utrpení může být metaforou moderní medicíny.  (V angličtině je rčení: „An apple a day keeps doctor away.“ Jablko denně udrží lékaře z dosahu.) Doktor denně a jablka už nebudete potřebovat. J

V roce 1903 Thomas Alva Edison předpověděl, že „lékař budoucnosti nebude podávat lidem léky, ale bude své pacienty instruovat ohledně příčin a prevence nemocí a v tom, jak se mají starat o svoji tělesnou schránku prostřednictvím stravování.“ Je to smutné, ale stačí sledovat několik minut televizních reklam, které nabádají diváky, aby se „informovali u svého lékaře“ na tento či jiný lék, aby nám bylo jasné, že Edisonova předpověď se nenaplnila. Studie několika tisíc návštěv pacientů v lékařských ordinacích ukázala, že průměrná doba, kterou praktický lékař stráví se svým pacientem hovorem o výživě, je deset vteřin.

Ale vždyť žijeme v jednadvacátém století! Nemůžeme prostě jíst, co chceme, a když začneme mít zdravotní problémy, vzít si léky?

Takhle přemýšlí nejen příliš mnoho pacientů, ale i lékařů. Výdaje za léky na předpis dnes překonávají hranici miliardy dolarů ročně. Proč tolik utrácíme za léky? Mnoho lidí se domnívá, že příčinu smrti máme předprogramovánu v genech. Vysoký krevní tlak v pětapadesáti, infarkty v šedesáti, možná rakovinu v sedmdesáti a tak dále… Ale u většiny hlavních příčin úmrtí věda ukazuje, že geny mají na svědomí jen 10-20 % rizika. Například počty obětí onemocnění srdce nebo nejčastějších typů rakoviny se u obyvatel různých částí světa liší až stonásobně.  Když se však lidé přestěhují z oblasti s nízkým rizikem do oblasti s vyšším rizikem, počty se srovnají s těmi, které jsou v dané oblasti běžné. Nové stravovací návyky, nové nemoci…

Takže šedesátiletý muž, který žije v San Francisku, má pětiprocentní riziko, že v příštích pěti letech utrpí infarkt. Kdyby se ale přestěhoval do Japonska a adaptoval se na místní stravu a životní styl, snížil by si toto riziko na jedno procento. Američan japonského původu má ve čtyřiceti letech zhruba stejné riziko infarktu jako Japonec v šedesáti. Díky přizpůsobení se americkému životnímu stylu je tedy jeho srdce o dvacet let starší…

Mayo Clinic odhaduje, že téměř 70 % obyvatel užívá alespoň jeden lék na předpis. Ale přesto, že více než polovina lidí je na lécích, nemluvě o stálém přísunu novějších a dražších léků na trh, nežijeme o moc déle, než ostatní. Pokud jde o očekávanou délku života, jsou Spojené státy na 27. - 28. místě ze třiceti čtyř demokratických zemí s volným trhem. Například Slovinci žijí déle než Američané. A ty roky navíc, které máme, nemusí být zrovna nabité zdravím a energií. V roce 2011 byla publikována znepokojivá analýza v časopise Journal od Gerontology. Žijeme nyní déle než o generaci dříve? Technicky vzato ano. Ale jsou tyto roky navíc zdravé? Ne. A je to ještě horší – zdravých roků prožíváme méně, než tomu bylo v minulosti.

Mám na mysli toto. Dvacetiletý člověk mohl v roce 1998 očekávat, že bude žít ještě 58 let, zatímco stejně starý člověk se v roce 2006 může těšit na dalších 59 let. Nicméně onen dvacátník z 90. let měl vyhlídku na deset let s chronickým onemocněním, zatímco nyní už je to spíše let třináct – s onemocněním srdce, rakovinou, cukrovkou nebo mrtvicí. Vypadá to jako jeden krok vpřed, tři kroky vzad…

Výzkumníci také podotkli, že žijeme o dva funkční roky méně – to znamená, že dva roky nejsme schopni základních lidských aktivit, jako ujít čtvrt kilometru, stát nebo sedět dvě hodiny, aniž bychom si museli lehnout, anebo stát bez pomoci speciálních pomůcek. Jinými slovy: žijeme déle, ale zdraví máme horší. S takto stoupajícími počty onemocnění mohou naše děti i umírat dříve. Zvláštní zpráva publikovaná v New England Journal of Medicine nazvaná „Potenciální pokles v očekávané délce života v USA v 21. století“ dospěla k závěru, že „stálý růst délky života v moderní době může brzy skončit a dnešní mládež může v průměru žít méně zdravé a možná i kratší životy než jejich rodiče.“

Z knihy Michaela Gregera How Not to Die. K vydání připravuje nakladatelství Noxi.

Počet přečtení: 621 Datum: 21. 8. 2017