Sedm úseků života rodiny

1. Novomanželé

Jde o velmi důležitý úsek. Je přípravou na starosti, které přijdou s dětmi. Je příležitostí navzájem se sžít -- sladit životní styl, naučit se navzájem v lásce přijímat a spolupracovat. A to není snadné.

Proč?

Každý z nás je jiný. Nejen proto, že jsme muž a žena. Každý z nás přichází z jiné rodiny a přináší si jiné rodinné zvyky, postoje, postupy, představy, hodnoty atp. Dříve jsme byli „já" a „ty". Nyní jsme „my" -- jsme „zajedno". Obrazně řečeno: dříve, než jsme se vzali, jsme „hráli každý sólo svůj hudební part", a nyní jsme orchestr. Ten se musí sladit -- zharmonizovat.

Kde a v čem?

Musíme se naučit spolu hovořit -- jeden druhému naslouchat, porozumět a vycházet si navzájem vstříc. Místo hledání „svých věcí" (co mně dělá dobře) hledat, „co tobě dělá dobře" -- a to dělat. Když ty děláš, co mně dělá dobře, a já dělám to, co tobě dělá dobře, pak nám je oběma dobře. Když se to však nenaučíme nebo když nám o to nejde, kde to končí?

Musíme si vytvořit svůj rodinný životní styl a řád -- denní, týdenní a roční. Naučit se společně věci plánovat, abychom byli spokojeni oba, a ne abych byl spokojen jen já, jen jeden z nás! Musíme se sžít s širší rodinou toho druhého. Nevzali jsme si jen svého partnera, ale spolu s ním i jeho příbuzenstvo, ba dokonce i jeho přátele. S těmito lidmi je třeba se naučit dobře vycházet. Prvnímu úseku života rodiny se také říká „stavba rodinného hnízda". Toto hnízdo by mělo být postaveno dříve, než se narodí první děťátko.

2. Rodina s dětmi v předškolním věku

Tento úsek začíná narozením prvního děťátka a končí ve chvíli, kdy toto nejstarší dítě jde do školy.

Dítě je viditelným středem všeho, co se v rodině děje. A přece se ukazuje, že žena, která zapomene na to, že i v této chvíli má pro ni být člověkem číslo jedna její manžel, si nevede dobře. Když se manžel cítí „odstavený na vedlejší kolej", manželství to neposiluje -- právě naopak.

Co potřebuje dítě? Potřebuje toho mnoho. Na jedno bychom však neměli zapomínat: potřebuje ČAS! Od chvíle, kdy se narodí, a zvláště, když začne mluvit. Vždyť tříletý chlapeček řekne za den přes 20 000 slov a tříletá holčička více než 30 000 slov. Přitom však chtějí, aby každé jejich slovo bylo někým slyšeno, aby se na ně odpovídalo.

S dítětem přichází do rodiny problematika výchovy. Jde zde v prvé řadě o vypracování určitého řádu: jak to u nás v rodině bude chodit, kdy se bude jíst, kdy se bude vstávat a chodit spát atp. Jak spolu budeme jednat a jak se k sobě navzájem budeme chovat, i jak se budeme chovat k prarodičům! Jedna moudrá rada zde říká: „Nejde ani tak o to vychovávat děti, jako vychovávat sebe před dětmi."

3. Rodina s dětmi ve školním věku

Tento úsek života začíná ve chvíli, kdy jde nejstarší dítě do školy, a končí ve chvíli, kdy se nejstarší dítě dostává do věku dospívání.

Tak jako v předcházejícím úseku bylo dítě středem rodiny, tak se v tomto údobí do středu pozornosti dostává škola. Do školy musí dítě chodit pravidelně. Je pro ně zdrojem nových informací, o nichž chce s někým hovořit. Proto je i zde kladen mimořádný požadavek na čas, který dětem věnujeme, abychom jim naslouchali a také odpovídali na tisíce otázek.

Co zde mohou rodiče dělat pro výchovu svých dětí? Jedna moudrá rada říká: „To nejvzácnější, co mohou rodiče dětem dát, je to, že se budou mít rádi." Křesťané k tomu dodávají: „A že se budou chovat tak, aby se to Pánu Bohu líbilo, aby ho to nezarmucovalo." Vztahy mezi rodiči jsou tím, co se do srdce dítěte zapíše nejhlouběji.

4. Rodina s dospívajícími dětmi

Toto období zastihuje naše děti ve věku, který psychologové nazývají pubertou. Naše děti se blíží hranici 15 let a my si s nimi nevíme rady. Je to mimořádně těžký úsek života rodiny. Proč?

Z našich dětí se stávají poměrně samostatné osobnosti. Ještě nejsou dospělí, přesto se samy za dospělé již chtějí považovat. Někteří rodiče hovoří o tzv. „telecím věku" -- děti rychle vyrostou do výšky, jsou samá ruka, samá noha, ale jejich jednání dospělosti zdaleka neodpovídá.

Pro děti je v tomto období kriticky důležité, s kým se kamarádí. Jejich skupina -- parta -- má na ně velký vliv. Proto je důležité, aby se rodiče zajímali, kam jejich dítě chodí a s kým se kamarádí. Správným přístupem a jednáním mohou do určité míry tento okruh kamarádů ovlivnit. Sebevědomí dětí je v tomto období velice křehké. Snadno se otřese a hroutí. Dětem pomáhá, když si mohou být jisti tím, že je někdo má rád. Jakou pomocí je zde jistota, že Pán Bůh má rád nejen nás, ale také naše děti!

5. Rodina s dětmi, které vylétají z hnízda

V době dospívání děti vylétají jak ptáci do světa -- do učení, na školy atp. Je to doba těžká zvlášť pro maminky.

Rodiče si v tomto období uvědomují, že jim děti byly svěřeny jen na poměrně krátkou dobu a tato doba již končí. Jsou sice stále jejich, ale pomalu si vytvářejí svůj vlastní život. Můžeme jim radit, ale jen s mimořádným taktem.

6. Rodina s charakterem prázdného hnízda

Děti odešly. Vdaly se nebo se oženily. Dům je prázdný. Jsme dva -- jako na začátku. Máme se rádi a jsme vděčni za to, že jsme dva. Za chvíli nám naše děti začnou přivádět své děti a my objevíme, že je ještě něco krásnějšího než mít vlastní děti -- mít vnoučata.

7. Rodina důchodců

Poslední fáze rodinného života -- jak se ukazuje -- může být tou nejkrásnější. Díváme se s díky zpět a s dětmi a vnoučaty také kupředu. Jsme vděčni za to, že jsme „dva", a děkujeme za vše, co nám bylo v rodinném životě dáno.

Stojíme-li na začátku společného života, připadají nám budoucí úseky, kterými bychom měli projít, příliš vzdálené. Avšak ti, kteří už mají určitý úsek cesty za sebou, si uvědomují, jak rychle a neopakovatelně jednotlivými úseky prošli. Uvědomují si, že podmínky pro kvalitu jednotlivých životních úseků se vytvářely dávno před tím, než toto období skutečně přišlo. Je to, jako když se staví dům. Ti, kteří podcenili kvalitu základů, měli problém ve stavbě přízemí a dalších pater.

To však neznamená, že bychom se neměli snažit „stavět" dál co nejlépe, když v pohledu zpět není vše takové, jak bychom si přáli. Také je třeba si uvědomit, že odejít od započaté „stavby" manželství a začít někde jinde znovu, nedává samo o sobě žádnou záruku dobrých výsledků. Je třeba vždy znovu a znovu „budovat" s výhledem do budoucnosti a snažit se udělat vše, co je v našich silách i tenkrát, když se zdá, že je mnohé ztraceno. Naše dnešní jednání přinese své ovoce často až za delší dobu.

Dobré manželství je celoživotní úsilí, ve kterém vždy znovu můžeme budovat, nebo bořit. Jsme přesvědčeni, že vy všichni, kteří jste v tomto kurzu dospěli až k této lekci, budete budovat. A právě tady si uvědomujeme, že naše manželství potřebuje dobré vedení. Uvědomujeme si svou slabost a neschopnost realizovat často dobrá předsevzetí a dobré myšlenky.

Z pozorování mnoha manželství můžeme říct, že právě ti manželé, kteří se ve svém životě snažili ztotožnit se s radami obsaženými v Bibli, získali nový pohled jeden na druhého a také na situace, které v průběhu života musí řešit. Zjistili, často ke svému úžasu, že principy obsažené v Bibli jsou uplatnitelné i dnes. Zjistili, že právě to, co nejvíce potřebuje jejich manželství, je realizace rad a zásad, které jsou obsaženy v této knize.

Z Bible se také dozvídáme, že Bůh, který založil první manželský pár, má stejný zájem o všechna manželství a že mu osud žádného z nich není lhostejný.

Dočteme se v ní, že tu nejsme náhodou, že vše je dar a že máme pro co žít. Podtrhuje pojetí manželství jako celoživotního spojení muže a ženy, výchovy dětí v odpovědné dospělé lidi a vede k vděčnosti za vše, co -- bez vlastních zásluh -- dostáváme. Od toho, který je nad námi a má nás rád.

Ve vědomí těchto skutečností vám vřele doporučujeme účast na dalším korespondenčním kurzu, který se jmenuje IMPULZY ŽIVOTA. Jednoduchou formou vás seznámí s Biblí a jejím aktuálním poselstvím. Věříme, že i vy oceníte hodnotu její zvěsti právě pro vás a vaši rodinu.

Více o možnostech studia korespondenčních kurzů na adrese www.skk.cz.