Proč nemáme rádi zákony? | Prameny zdraví

Proč nemáme rádi zákony?

Pravdou je, že většina z nás zákony zrovna nemiluje. Dokonce i ty, s nimiž souhlasíme, považujeme za nutné zlo.

Proč nemáme rádi zákony?

Rubrika: Spiritualita | Typ článku: Články

Zákony vnímáme jako omezování své osobní svobody. Často je vezmeme na milost až v okamžiku, kdy nám některý z nich zachrání majetek nebo dokonce život.

Proč vlastně nemáme rádi zákony?

Omyl č. 1: Zákon mne omezuje

Jedním z důvodů je naše zkušenost se zákony. Nejsou dokonalé a navíc často neplatí pro každého stejně. Jedni jsou za jejich přestoupení trestáni, jiní je nerespektují, protože mají dost peněz na to, aby si zaplatili svou beztrestnost. Zákony považujeme za něco, co je negativní, svazující a brání nám v rozletu… Nemůžeme se proto divit, že podobný vztah mají věřící i k Desateru. Jak je to možné?

Odpověď začneme hledat v biblickém textu popisujícím setkání našich prarodičů s hadem v ráji.

Had v tomto příběhu představuje původce všeho zla – ďábla. Ten popisuje našim prarodičům Boha jako sobeckou, zlou a nepřející bytost. Adam s Evou mu uvěřili a následky jejich rozhodnutí pociťujeme dodnes. Pokud se nám zdá, že had nelhal, zajděme si na nejbližší hřbitov. Další důkazy o jeho lži už nebudou třeba.

Omyl č. 2: Zákon mne připraví o mou svobodu

V šesti letech mne rodiče přihlásili do hudební školy na klavír. Vůbec se mne neptali, zda chci nebo nechci. Zatímco kluci venku hráli fotbal, hřiště bylo přímo pod oknem pokoje, kde jsme měli klavír, já musel cvičit. Několikrát mi vysvětlovali, že to dělají pro moje dobro, ale já jsem si tehdy myslel své – rodiče mne nemají rádi. Muselo uplynout hodně vody, než jsem pochopil, že to byl projev jejich lásky.

Stále více lidí má pocit, že na ně Bůh prostřednictvím zákona, kterému říkáme Desatero, vyvíjí nátlak, aby dělali něco, co nechtějí. Opravdu je Boží zákon takový?

Podle mne ne, protože takový není ani jeho autor - zákonodárce. Bůh nikoho nenutí, s nikým nemanipuluje. Dává nám svobodu, abychom se sami rozhodli, zda budeme jeho rady respektovat, nebo půjdeme cestou svévole. Jak to mohu tvrdit?

Důkaz podává zmiňovaný příběh z ráje. Bůh nabídl lidem možnost žít věčně v prostředí, kde by obživu čerpali z toho, co pro ně stvořil. Nepotřebovali by tvrdě a namáhavě pracovat. Radostným nemělo být jen plození dětí, ale i jejich příchod na svět měl být bez bolesti a nebezpečí smrti.

Člověk se měl naučit využívat přírodní bohatství. Měl být pánem planety Země. Mohl se setkávat se svým Tvůrcem, vládcem vesmíru. Měl možnost se od něj učit to, co ještě neznal. Jenomže Adam s Evou Boží nabídku odmítli. Nechtěli být závislí na Bohu. Chtěli o sobě rozhodovat sami.

Bránil jim Bůh? Ne. Přišel za nimi a říkal: „Přátelé, když nechcete žít v ráji, nernusítel Můžete jít, kam chcete. Brány ven jsou otevřené. Můžete žít svobodně, podle svých představ. Poznáte, čeho jste se vzdali. Ale nezapomeňte, že to bylo vaše rozhodnutí…“

Pokud mají lidé pocit, že prostřednictvím zákona na ně Bůh vyvíjí nátlak, není chyba ani v Bohu, ani v jeho zákoně. Problém spočívá v tom, že lidé Boha dobře neznají.

Omyl č. 3: Dobrý Bůh neexistuje

Dalším důvodem k odmítnutí Božího zákona je skutečnost, že lidé nemají jistotu, že to s nimi Bůh myslí dobře.

V patnácti jsem si udělal řidičák a toužil po „pionýru“ – tedy po malé motorce. Věděl jsem, že rodiče mají nějaké úspory. Řekl jsem jim o svém přání, ale nepochodil jsem, přestože jsem je několikrát denně bombardoval větou: „Já chci pionýra!“ Došlo to až tak daleko, že mi maminka jednou pohrozila návštěvou u lékaře – psychiatra…

Tehdy jsem si myslel, že mne rodiče nemají rádi, že jsou sobečtí. Dnes, když mám sám dva dospělé syny, jejich rozhodnutí velice dobře rozumím. Pokud neznáme dobře Boha a jeho učení, můžeme mít o něm podobné smýšlení jako já tehdy v patnácti letech o svých rodičích.

Omyl č. 4: Desatero je přežitek

Nedivím se, že lidé, kteří nepoznali Boží lásku, považují Desatero za soupis příkazů, které je silně omezují. Domnívají se, že Boží zákon vznikl jako produkt Boží náladovosti a svévole. Mají pocit, že bez zákona budou svobodnější a šťastnější, protože už zastaral, není moderní.

Představte si, že jedete po silnici, kde před deseti lety cestáři spravovali krajnici. Když práci skončili, zapomněli odstranit dopravní značku, která v tom místě snižuje povolenou rychlost na 20 km/ho Respektovali byste toto omezení? Co byste si o tomto příkazu mysleli?

Desatero je mnohými lidmi považováno za takovou zapomenutou značku na komunikaci. Značku, kterou Bůh zapomněl před více jak třemi tisíci lety na cestě, po níž vedl Izrael z Egypta do zaslíbené země.

Vraťme se k našemu příkladu. Jak rychle byste tímto úsekem projížděli, kdybyste věděli, že tam není policejní radar? Opravdu byste jeli pouze dvacítkou?

Na světě ještě žije hodně lidí, kteří přijali Boží zákon jen proto, že nám jej předala nějaká „vyšší autorita“. Spousta křesťanů respektuje Boží zákon s pohnutkou získat zásluhy anebo také ze strachu. Jenomže Bůh o takový vztah k němu a k jeho zákonu nestojí.

Uvedl jsem čtyři důvody, které vedou k odmítání Božího zákona, kterému říkáme Desatero:

  • bojíme se, že omezí naši svobodu a zabrání nám v našem rozvoji;
  • máme pocit, že prostřednictvím zákona na nás Bůh vyvíjí nátlak, abychom dělali něco, co vlastně nechceme;
  • nejsme si jisti, že to s námi Bůh myslí dobře;
  • život podle Desatera nepovažujeme za to nejlepší, co nás může potkat.

Náš vztah k zákonům je zvláštní. U mnoha lidí se dá popsat slovy: „Co je tvoje, to je moje. A co je moje, po tom ti nic není!“ Život každého z nás je tímto sobeckým přístupem k zákonům hodně poznamenaný.

Zkus se znovu na chvíli zastavit a představit si život společnosti, v níž všichni respektují zásady Desatera. Co by se změnilo?

  • nepotkali bychom zkorumpované politiky a policisty,
  • v obchodech bychom si nemuseli dávat pozor na peněženku,
  • naše děti by měly doma oba dva rodiče,
  • neexistovaly by dětské domovy, ale ani domovy důchodců,
  • nikdo by nás nepomlouval, nebáli bychom se závisti.

V deseti Božích přikázáních je možné objevit základní pravidla života jednotlivce, rodiny i společnosti.

Z brožurky Vlastíka Fürsta Deset důkazů Boží lásky. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 1 691 Datum: 11. 5. 2017