Proč dochází u tolika lidí s přibývajícím věkem k osteoporóze, tedy k řidnutí kostí, které je dáno zejména ubýváním vápníku? Jakou roli zde hrají mléko a mléčné výrobky?

Ve středním věku pak bez ohledu na výši příjmu vápníku existuje shodný vztah. Příjem vápníku rovná se výdej vápníku, čili množství vápníku v těle se ani nezvyšuje ani nesnižuje. Rozdíl je pouze v tom, že ti, kteří požívají hodně mléka, mají každý den, týden a měsíc vysoký příjem vápníku i vysoký výdej vápníku. Ti, kteří požívají málo mléka anebo žádné mléko, mají nízký příjem vápníku i nízký výdej vápníku. Zestárnutí organismu tuto rovnováhu poruší, výdej je náhle větší než příjem. To je zatím jakoby se zestárnutím téměř nevyhnutelně spojeno.

Představme si pro jednoduchost, že výdej je o 10% větší než příjem. V tom případě je ztráta vápníku u lidí, kteří přijímají 4x více vápníku 4x větší než u lidí, kteří požívají málo vápníku. Pokud by platil tento jednoduchý vztah, tak u lidí s vysokým příjmem vápníku by docházelo 4x rychleji k odvápňování kostry a v mnohem nižším věku by byli postihováni zlomeninami. To by mohlo být vysvětlením toho, proč v průměru s vyšší spotřebou vápníku je více zlomenin. Netvrdím ovšem, že tomu tak ve skutečnosti je, ono je to mnohem složitější a toto je zde uvedeno jen jako možné vysvětlení toho, proč snad vyšší příjem vápníku zvyšuje riziko zlomenin ve vyšším věku.

Řekli jsme si již, že ve středním věku se výdej vápníku dlouhodobě vždy vyrovná s příjmem vápníku. Výdej vápníku je však poměrně velmi stálý a změní-li se příjem vápníku, tak teprve po mnoha měsících se začíná projevovat výrazná změna ve výdeji vápníku. Z toho ovšem plyne jednoduchý předem očekávatelný vztah. Pokud bychom lidem požívajícím mnoho mléka a mléčných výrobků příjem vápníku snížili (čili mléko jim ze stravy vyloučili), tak by množství vápníku v jejich těle po přechodnou dobu klesalo, jejich kostra by se odvápňovala.

Pokud lidem s nízkým příjmem vápníku přidáme do stravy mléko a mléčné výrobky, čili zvýšíme příjem vápníku, tak se bude množství vápníku v jejich těle zvyšovat, a to je mimochodem prospěšné opatření při krátkodobém odvápnění určitých kostí.

Dnes máme fantastické metody založené na moderní fyzice a chemii a tyto metody nám umožňují měřit příjem i výdej vápníku a dokonce měřit i množství vápníku uloženého v kostech. Pomocí těchto metod tedy skutečně lze dokumentovat, že zvýšený příjem vápníku vede ke zvýšení množství vápníku v kostech, snížený příjem vápníku vede ke snížení množství vápníku uloženého v kostech. Tímto způsobem lze tedy zdánlivě přesvědčivě (ve skutečnosti ale falešně) zdůvodnit, proč bychom ve stravě měli zvyšovat množství vápníku, a tímto způsobem můžeme také (opět falešně) zdůvodnit tvrzení, že vyloučení mléka a mléčných výrobků poškozuje zdraví. Platí totiž pouze to, že po zvýšení příjmu vápníku se po určitou dobu více (lépe) kalcifikují kosti, po snížení příjmu vápníku se po určitou dobu odvápňují kosti. To však nic nemění na tom, že při celoživotním nízkém příjmu vápníku je menší počet zlomenin, při celoživotním vysokém příjmu vápníku je větší počet zlomenin.

U lidí ve vyšším věku již probíhá odvápnění kostí a zvýšení příjmu vápníku tedy vede k přechodné lepší kalcifikaci kostí a tím k menšímu počtu zlomenin. To lze předem očekávat a opět to nic nemění na skutečnosti, že celoživotní vyšší příjem vápníku je spojen s vyšším počtem zlomenin. Přesto však existují intervenční studie, při nichž byl lidem zvýšen příjem vápníku a použita další opatření (podávání vitaminu D, estrogenu u žen apod.) a po určitou dobu, třeba po dobu dvou let, bylo tak dosaženo snížení počtu zlomenin. Pokud ovšem tento režim nebude pro nějakou skupinu lidí uplatněn od určitého věku po celý zbytek života, tak nebudeme moci říct, zda zvýšení spotřeby vápníku ve věku 65 let se celoživotně projeví ve snížení počtu zlomenin anebo ke snížení počtu zlomenin dojde pouze přechodně a potom se počet zlomenin ještě zvýší, takže celoživotně se počet zlomenin ještě zvýší.

Zjednodušme si to a předpokládejme, že se ukáže, že existuje jakási optimální strategie. Ve věku 65 let začneme příjem vápníku zvyšovat a pak budeme až do smrti příjem vápníku stále zvyšovat. Takže v průměru ten příjem zvýšíme ve stáří třeba 4x. A představme si, že toto by byl optimální režim pro snížení počtu zlomenin. Pokud by tomu tak bylo, pak strategie pro co největší omezení počtu zlomenin by byla jednoduchá. Celoživotně až do věku 60 či 65 let by ve stravě mělo být co nejmenší, ale současně postačující množství vápníku. Pak by se možná mohlo množství vápníku ve stravě postupně, ale neustále zvyšovat až do konce života. Proto by bylo velmi důležité mít celoživotní nízký příjem vápníku, aby byl prostor pro postupné zvyšování na sklonku života. Zdrojem vápníku by ale nemělo být mléko, které obsahuje i škodlivý cholesterol, tuk, živočišné bílkoviny, zdrojem vápníku by měly být tablety.

Předešlý odstavec byl ale pouhým spekulováním. Napřed bychom potřebovali nějakou skupinu lidí sledovat řekněme od 65 let po celý zbytek jejich života a pak bychom mohli říci, jestli zvyšování příjmu vápníku na konci života přinese více prospěchu než užitku.

Zatím máme pouze fakta o vlivu celoživotní spotřeby vápníku na výskyt zlomenin a průměrný stav je takový, že čím více vápníku požíváme, čili čím více mléčných výrobků požíváme, tím více jsme postihováni zlomeninami.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu