Předplaťte si nás!

Kdo by nechtěl tak drahé auto, že? Jen jeden přemýšlivý čtenář zavolal do redakce a zeptal se: "Opravdu jste tomu člověku dali auto za několik miliónů? A proč potom tvrdíte, že je váš časopis v dluzích a hrozí mu finanční krach?"

Šéfredaktor toho časopisu, dr. Franz Shrewed, mu odpověděl: "Není důvod, abyste nám nevěřil. Píšeme jen seriózní informace, jsme přece vědci. Ale jak tomu ve vědě bývá, informace se stále znovu a znovu upřesňují. Pro výherce jsme skutečně měli velmi hodnotný dopravní prostředek. Naši specialisté mu dali soutěžní název Mercedes, protože má řadu shodných vlastností s oním známým německým automobilem. Bylo to bytelné jízdní kolo Ukrajina, které dobře prověří vaši kondici. Jistě znáte pochvalné rčení: "Chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina." A jak jsme přesně uvedli, u nás jste ho nemusel kupovat, dalo se vyhrát. Takže to souhlasí.

Musím ovšem upřesnit ještě jednu informaci: zmíněný člověk to kolo přímo nevyhrál, ale ukradl nám ho z redakce, když jsme byli na svačině. Jinak všechny ostatní údaje zůstávají beze změny, jak jsem řekl, jsme přece vědci.
Pokud si předplatíte náš časopis, můžete také vyhrát, tentokrát Fiat-turbo de Luxe, velmi pěknou koloběžku. Nebojte se, tu si ale už dobře hlídáme…"

Jak se nezbláznit

Jak se nezbláznit, když ještě horší informace než v předchozím vtipu dostáváme už odmala i ve velmi závažných oblastech života - zcela bez legrace! Například se na řadě škol vyučuje úplně vážně neuvěřitelná bajka, jak neživá hmota kdysi dávno ožila a pak, jen tak naslepo, pomalu a postupně za dlouhý čas vznikl člověk. Jsme tu prý díky obrovské sérii všelijakých shod okolností.

Tvrdí se, že energie (chudá na informaci) jakousi shodou okolností (bez informace), vytvořila z mrtvé hmoty živou buňku (bohatou na informaci), a to vše za existence entropie (poškozující informaci). To ale nestačilo, energie ještě zkonstruovala člověka (ta ale umí!). Vědcům se to zatím nepodařilo, ale shoda okolností to prý kdysi dávno dokázala sama i bez nich (proto jí to tak dlouho trvalo) - tvrdí řada seriózních vědeckých periodik a fundovaných vědátorů, stejně jako média či školní učebnice. Trochu informovaný člověk neví, jestli se má smát, plakat či zuřit. A kam volat? To se dozvíte.

Pokud se to někomu přemýšlivému a trochu víc informovanému nezdá, odborníci upřesní, že dnes se sice takové věci nedějí (aby neživá hmota ožívala a tvořila živé bytosti), ale dá se (prý) věřit, že kdysi dávno se to stalo. A to i přesto, že zákonitosti přírody i mnohé nálezy celý ten kuriózní příběh o vývoji (evoluci) vyvracejí. Je to prostě něco na způsob "Mercedes" a pak "musíme to trochu upřesnit"!

Zmatek působí v našem životě i jiné mylné informace: o manželství, výchově dětí, smyslu života či o náboženství; také o vědě, sexu, zdraví a řadě jiných věcí. Shrnul jsem to všechno do 33 omylů. Protože nám jsou nepravdivé informace podávané již od dětství ("po kapkách") často vydávány za neomylnou vědu a míchány se všeobecnými znalostmi, málokdo si je ještě ověřuje - prostě se jim věří.

A pak to přijde

A pak to přijde - lidé čekají Mercedes, ale nedostanou ani kolo. Informace si neověřili, přednost dali jiným věcem, pravdu měli za nepotřebnou berličku, teď kulhají s protézou. Věří v úžasný vývoj lidstva, jen se neví, zda ten "vývoj" přežijeme. Chvíli se milují jako blázni, za chvilku by se pozabíjeli. A tak dál! Hodně to připomíná psychiatrickou léčebnu bez psychiatrů, kde si pacienti vládnou sami. Povrchní život v omylech, jehož touhou je štěstí a koncem neštěstí. Změna je jistě možná, pokud člověk uzná včas, že naletěl, protože se nevěnoval tomu, čemu měl.

Jste idiot

Omyly v životě člověka působí bolest, zmatek a bláznění. Společnost takových jedinců se podobá psychiatrické léčebně se vším všudy: musí tam být neustálý dozor, zámky, mříže, tresty, odměny, psychologové a prášky. Také chléb a hry. Občas dojde ke krveprolití, mezi tím jsou hádky a usmiřování, lásku střídá nenávist, bujaré veselí smutek, zoufalství a deprese. Je tam jen pár rozumných lidí a jinak celkem samí blázni, jejichž počet časem narůstá. Člověk, který mluví pravdu, dodrží slovo a má trochu soudnosti v hlavě, je v této společnosti šokující výjimkou - je za blázna. Naopak, myšlení skutečných bláznů je tu normou.

A teď si k této společnosti přimyslete ještě jedno navíc: mnozí z nich jsou pořádně ozbrojeni!
Obávám se, že svět se stále více podobá tomu pochmurnému obrazu nemocné a nebezpečné společnosti. Počet lidí, kteří smýšlejí a jednají jako blázni či hlupáci, hrozivě roste. "Třiatřicet nebetyčných omylů" tento moderní chaos mysli popisuje, a to jak příčiny této pomatenosti, tak i východiska z ní.

Nedělám si žádné iluze, že by se mnou mnoho lidí souhlasilo. Již první reakce e-mailem byla stručná: "Jste idiot." Když jsem slušně požádal o vysvětlení, v čem se mýlím, odpověď už nepřišla. A to je moje mnoholetá zkušenost: lidé s něčím nesouhlasí, ale vysvětlit to neumí a většinou je to ani už víc nezajímá. Přijali povrchní názory (Mercedes), ale obhájit je neumí a ani se o to nepokouší - "je přece tolik důležitějších a příjemnějších věcí na světě". Časem však sklízí bolestné ovoce. Svůj podíl viny na bídném stavu vlastního života, svých dětí a světa kolem si nepřipouští a pochopitelně jej ani nejsou schopni dohlédnout. Spokojí se s tím, že nadávají nebo tím vším nějak proplouvají - lépe či hůře.

Důležité upozornění

Při četbě jednotlivých omylů by si někdo mohl myslet, že jsem si jen tak sedl a napsal to. To by byl však 34. omyl! Následující (budeme přetiskovat na pokračování - pozn. redakce), zdánlivě jednoduché popisování různých témat, je výsledkem stovek (!) hodin pečlivého zvažování každé věty, mnohaletého získávání informací z literatury, internetu, diskuzí, z vlastních přednášek a řady rozhovorů s lidmi na ulicích i celoživotního osobního studia. Proto nedoporučuji, nemá-li to být jen ztráta času, číst tyto věci třeba s walkmanem na uších v hlučné závodní jídelně. Snažil jsem se o výstižné i vtipné vyjadřování bez obalu. Nazývám omyl omylem, lež lží a hloupost hloupostí. Jelikož jde o hodně (o život), buším do toho, jak se dá.

To je asi důvod, proč mnozí lidé na jedné straně sice souhlasí s obsahem jednotlivých omylů, ale na druhé straně mi vytýkají, že moje forma podání mnohé spíše popudí, než aby jim pomohla. Můj styl je hodně kontroverzní a útočný a vypadá to, jako bych byl já chytrý a všichni ostatní hloupí. Ale já nechtěl lidi rozdělit na chytré a hloupé, ale na informované a neinformované, poučitelné a nepoučitelné, zodpovědné a lhostejné.

Cíl, který sleduji, není někoho naštvat, ale varovat: ukázat, že život v omylech vede k velkým neštěstím jak jednotlivců, tak i celých národů, a že je možné se tomu vyhnout. Pokud někoho roztrpčí příkrá forma, tak se omlouvám, ne však za pravdivé informace a fakta popisující realitu, ne za popisování málo známých skutečností. Sama fakta přece nezasluhují hněv, ale věcnou diskuzi. Jde přece o jednu velmi podstatnou věc: žít podle pravdy, neztrpčovat nikomu život a nebláznit se. Nepřipravovat budoucím generacím katastrofu.

Pavel Kábrt