O evoluci, jak ji neznáte
Některé státy toto tvrzení dokonce vyhlásily jako svoji oficiální ideologii. Ještě před pár lety stačilo u nás přečíst před neznámými lidmi z Bible: „Blázen říká v srdci svém, není Boha", a už si pro vás mohli přijet. Protože soudruh prezident jasně ví, že Bůh není a nazývat ho bláznem je urážka státu i strany.
Ať už jsou původní příčiny ateizmu jakékoliv, jeho celosvětové rozšíření by bylo nemyslitelné bez náhradního náboženství, protože každý člověk, má-li žít, musí něčemu hluboce věřit. Tímto náhradním náboženstvím je pro mnohé lidi víra v evoluci, učení o vývoji. Tato víra má tři základní články:
Vše na světě je, ve svém základu i původu, pouze hmotné povahy. Všechno ostatní jsou pouze postranní projevy hmoty - tedy také radost, smutek, soucit i... láska.
Vše na světě je v procesu dlouhodobého sebezdokonalování. Hmota je schopna, i bez konstruktéra, programu či informace, sama od sebe, shodou okolností, dosáhnout té nejvyšší organizace, jakou známe - vytvořit člověka. V průběhu času tak hmota ožila a začala myslet, cítit a... milovat.
Vše na světě je relativní, tedy i mravní zásady a zákony. Protože neexistuje žádná nadřazená forma života, má člověk jedinou odpovědnost za své myšlení a jednání jen vůči společenským dohodám a svému vlastnímu svědomí. A to je také relativní.
Tyto tři body evoluční víry dnes přijímají miliony lidí. Miliony slušných lidí se opírají o teorii, kterou vyznávali také ti nejmasovější vrazi v dějinách lidstva.
Nápad, že člověk je jen o něco více vyvinuté zvíře, podnítil ve dvacátém století mnohé vylepšovatele lidského rodu k tomu, aby tomuto vývoji pomohli ve výběru té lepší rasy, nebo pokrokovější společenské třídy. Komunismus a fašismus by bez evoluční teorie nemohly existovat (viz Hitlerův „Mein Kampf" nebo Engelsovo dílo „Podíl práce na polidštění opice"). Tito bojovníci za evoluční víru za sebou ve dvacátém století zanechali tolik mrtvých (více než 100 milionů, tzn. skoro polovina populace USA), že v porovnání s nimi si stojí inkvizice a křižácké války asi tak jako můj plat k HDP Evropské unie.
Evoluční víra je vírou v ty nejfantastičtější zázraky, jaké se nedějí ani v pohádkách a bájích. Jsou to totiž zázraky, které nikdo nepůsobí, které se dějí jen tak samy od sebe. Při každém normálním zázraku totiž stojí v pozadí někdo, kdo má tajemnou moc. Žábu promění v prince kouzelník či víla se svojí magickou hůlkou. V evoluci se přeměna žáby v prince koná bez kohokoli. To je ale proti všem pravidlům každé slušné pohádky a všech seriozních zázraků... a taky proti všem pravidlům vědy.
Ve vědě je onou magickou hůlkou a mocí informace. Informace získaná, informace vložená do fyzikálního děje. Informace má ve vědě tu moc měnit hmotu. Vzpomeňme např. Haisenbergovy relace neurčitosti, kdy buď známe polohu částice, nebo její hybnost. Nikdy ne však obojí. Uvažujme částici, o které víme, jakou má hybnost a chceme zjistit její polohu. Potom už jen tím, že se na ní „podíváme" ji ovlivníme natolik, že získaný údaj o hybnosti je zcela bezcenný. A naopak. Čistě technicky vzato jsou všechny dílny, školy, vědecké ústavy a laboratoře důkazem toho, že má-li něco složitějšího vzniknout, musí se na to předem myslet a pak tuto myšlenku hmotě vtisknout.
Ale má evoluce nějaké vědecké základy a důkazy? Sami evolucionisté přiznávají, že se dosud ve zkamenělinách nepodařilo nalézt důkazy přechodu neživé hmoty v živou, přeměny jednobuněčných živočichů na mnohobuněčné, přeměny ryb v obojživelníky, obojživelníků v plazy, plazů v ptáky, ptáků v savce, nižších savců ve vyšší savce a vyšších savců v člověka.
K čemu tedy stručně přirovnat evoluci? To bylo tak: Jednou se takhle vrátíte domů po velmi, ale velmi dlouhé době. Svůj byt naleznete uklizený, vše čistě umyté, na stole čerstvě napečené buchty a nikde ani známka toho, kdo to vše způsobil. Řeknete si: „Kdo (ne co) to tu asi byl? Komu (ne čemu) mám poděkovat, komu (ne čemu) se odměnit?" Zkrátka budete se poohlížet po někom, kdo to všechno „spískal".
Naproti tomu jiný člověk na to půjde vědecky. Nejprve vyloučí všechny „metafyzické" výklady spojené s jinou osobou, protože nikdo jiný než on nemá klíče od bytu. Dále zahrne jen přirozené procesy a výchozí materiál. Stanoví si předem tři základní axiomy:
Vše, co jsem nalezl ve svém bytě, je pouze hmotné povahy, ve svém základu i původu. Vše je v dlouhodobém sebezdokonalování a vytvoření pořádku, napečení buchet atd. je výsledkem pouze dlouhodobého pohybu různých hmotných činitelů v mém bytě. Vše je relativní, i smysl toho, proč k tomu došlo i to, jak si s tím mám počínat. Je to jen moje záležitost.
Vyzbrojen těmito „vědeckými" předpoklady dále uvažuje - můj byt, to je termodynamicky otevřená soustava, do které může zvenku proudit energie v rozličných formách. Je to tedy jasné:
Nezajištěným oknem začal do bytu vnikat vzduch; došlo k turbulentnímu proudění molekul vody s vysokou kinetickou energií, které strhly prach ze skříní i podlah. A zanesly jej do vzdálenějších míst s vyšším koeficientem adheze (jinými slovy: průvan tu zametl). Tlaková níže nad naším dvorkem pak přirozeně vysála vše ven. Zatékající voda vymyla všechnu zbývající špínu a v dlouhém časovém úseku mé nepřítomnosti strhla s sebou též mouku a další komponenty, které nalézám po svém důkladném chemicko-technologickém rozboru buchet.
Jak voda postupně vysychala (ustupovala), vytvořily se prebuchtové těstové folianty, do kterých se v neustále se měnícím prostředí (otevřené soustavě mého bytu) přimísila povidla. Během další erupce, pohybů, přesmyků a přesunů došlo k zákonitému vytvoření předposlední fáze, kterou my vědci nazýváme „eobuchtos nonthermos" (buchty nepečené). Zbývá už jen proces propékání „eobuchet" do zlatova, což je jednoduché, neboť v létě je v mém bytě vždycky jako v peci.
Skvěle propracovaná teorie je na světě. Škoda, že zazvoní telefon a tam se ozve: „Ahoj Františku, tady máma. Během té doby, co jsi byl pryč, jsem ti přišla uklidit a napekla buchty. To víš, stále ještě mám klíče z doby, kdy jsme ten tvůj byt pro tebe s tátou stavěli."
Jejky! Jaké to faux-pax: František ani nepoděkoval. A přitom vědecky bylo všechno tak jasné...
Základní premisou evoluce je: Protože není Bůh, musí být pravdou evoluce. Sir Arthur Keith řekl: „Evoluce je nedokázaná a nedokazatelná, věříme jí proto, že jedinou druhou možností je speciální stvoření, a to je nemyslitelné." A jiný dávný pisatel k tomu již před 2000 lety napsal: „Přemýšlejí-li lidé o Bohu, nemají výmluvu..."
Pavel Kábrt