Nemocná střeva a funkce vlákniny | Prameny zdraví

Nemocná střeva a funkce vlákniny

Na podzim roku 1971 jsem se zúčastnil jako student medicíny konference, která měla změnit můj život.

Nemocná střeva a funkce vlákniny

Rubrika: Nemoci trávicího ústrojí | Typ článku: Články

Z prezentace přednášejícího dr. Dennise Burketta, lékaře, který objevil rakovinu imunitního systému, jež nese jeho jméno (Burkittův lymfom), si vzpomínám pouze na jeden snímek. Na jedné straně obrázku byla velká nemocniční budova, vedle níž spočíval malý vzorek lidské stolice. Na straně druhé byla malá nemocnice s velkou stolicí. Dr. Burkitt řekl: „Amerika je národ trpící zácpou. Čím jsou naše stolice menší, tím větší nemocnice potřebujeme.“ Podle dr. Burkitta byla klíčem k normální velikosti stolice strava bohatá na vlákninu. Jednalo se o prvního lékaře, který přede mnou zmínil, že existuje vztah mezi stravou, kterou konzumujeme, a zdravím, kterému se těšíme – že potraviny, jimiž se živíme, způsobují většinu našich nejběžnějších chronických onemocnění.

Dennis Burkitt, známý jako „muž s vlákninou“, tak již v šedesátých letech sdělil světu, jak je důležité jíst stravu s vysokým obsahem vlákniny. Když jsem se s ním osobně setkal, byl právě na návštěvě firmy Kellog v michiganském Battle Creeku, kde se snažil přesvědčit výrobce, aby do svých cereálií přidával více vlákniny. Závěry, ke kterým dr. Burkitt ohledně důležitosti vlákniny dospěl, byly výsledkem pozorování, jež učinil během osmnáctiletého pobytu v Ugande, kde působil jako hlavní hygienik.

Dr. Burkitt si povšimnul, že Afričané mají stolici o několikanásobně větším objemu než lidé, kteří se živí vysoce rafinovanou a masitou západní stravou. Zaznamenal, že stolice Afričanů má měkkou konzistenci a vyměšování probíhá zcela bezbolestně – přisoudil tento jev vysokému obsahu vlákniny ve stravě. Zatímco lidé žijící na Západě „jdou na velkou“ třikrát až jedenadvacetkrát týdně, přičemž obvykle vytlačí za den 85-150 gramů stolice, Afričané vykonají velkou potřebu třicetkrát až šedesátkrát týdně a hmotnost jejich stolice činí 200-500 gramů za den.

Co bylo nejdůležitější, dr. Burkitt si povšimnul, že nemoci, které se v domovském Skotsku učil léčit, se mezi Afričany prakticky nevyskytovaly. Nezaznamenal žádný případ cukrovky 2. typu, obezity, zánětu slepého střeva, divertikulitidy, hemoroidů, zubního kazu, křečových žil, plicní embolie, Crohnovy choroby, vředové kolitidy ani pálení žáhy – a za dvacet let pouze jeden případ žlučníkových kamenů. Dumal o tom, proč jediný případ infarktu, se kterým se za dobu svého působení setkal, byl u soudce, který se nedávno vrátil ze studijního pobytu v Londýně, kde si oblíbil hovězí maso a další tučné potraviny.

Konzumace stravy s vysokým obsahem vlákniny je pro zdraví trávicího traktu naprosto rozhodující. Vláknina samotná ale nestačí. I když se dr. Burkitt nemýlil při určení role vlákniny pro udržení zdravého trávicího traktu, jsou zde i mnohé další kvality afrického jídelníčku, založeného na konzumaci rostlinných potravin, které přispívají k nízkému výskytu civilizačních nemocí – jako je např. nízký příjem tuku. Dr. Burkitt často říkával: „Pánev na smažení věnujte svému nepříteli. Potraviny by se neměly připravovat na tuku. Našim tělům svědčí strava založená na zelenině a dalších rostlinných potravinách.“

Tradiční africký jídelníček má ve svém středu obiloviny, luštěniny, zeleninu a ovoce – maso, mléko a mléčné výrobky či rafinované potraviny se konzumují velmi málo. To představuje menu s velmi nízkým obsahem živočišných bílkovin, tuků a cholesterolu, a naopak s hojností komplexních sacharidů, dietní vlákniny a prospěšných fytolátek.

Mnohé „záhadné“ nemoci, které postihují lidi živící se typickou západní stravou, přestávají být tajemné, když si uvědomíme, jakou důležitost pro zdraví mají potraviny, jimiž se živíme. Dá se jim nejen snadno předcházet, ale velmi často je lze i úspěšně léčit, když činíme správná rozhodnutí ohledně toho, co si vkládáme do úst. Uvedu pár příkladů běžných nemocí, které jsou přímým důsledkem našich stravovacích voleb.

Zánět slepého střeva

Obsah tenkého střeva se vyprazdňuje do tlustého střeva. V místě spojení se nalézá malý váček (neboli divertikul), zvaný apendix. Když se ústí apendixu zanítí a zablokuje nezdravými zbytky částečně strávených potravin, začínají se kumulovat tekutiny. Tyto stagnující tekutiny jsou infikovány a dochází k onemocnění, jež známe jako zánět slepého střeva. I když apendicita byla mezi kulturami, které sledoval dr. Burkitt a jejichž jídelníček se točil okolo rostlinných potravin, kdysi neznámá, výskyt tohoto onemocnění se i u nich zvyšuje, jak postupně přecházejí na západní stravu.

Divertikulární choroba

Dennis Burkitt při své praxi v Ugandě a další lékaři, kteří se i dnes starají o podobně se stravující populace, se s tímto onemocněním nesetkávají. Jak potrava postupuje tenkým střevem, živiny (bílkoviny, tuky, sacharidy, vitamíny a minerály) jsou vstřebávány přes střevní stěnu do krevního řečiště. Zůstávají nestravitelné zbytky (dietní vláknina), baktérie tlustého střeva a mnoho mrtvých buněk, které brzy společně vytvoří stolici. Tato hmota projde na pravou stranou tlustého střeva a poté se rytmickými stahy známými jako peristaltika přesune nalevo. Podle dobře známého fyzikálního zákona, Laplaceho zákona, způsobují stahy při malých průměrech velmi vysoký tlak. Je-li ve stravě málo vlákniny a tedy se vytváří velmi málo hmoty stolice, dochází k těmto stahům za vysokých tlaků. Roky zvýšeného namáhání způsobují praskliny ve stěně střeva (balónovité vypukliny), kterým se říká divertikuly. Divertikulární chorobou trpí polovina lidí, kteří se padesát let živí západní stravou.

Nejslabším článkem střevní stěny jsou místa, kde se malé krevní cévky zanořují z vnějšího povrchu střevní stěny její svalovinou dovnitř. Na těchto místech se nejčastěji vytvářejí divertikuly. Vzhledem k blízkosti divertikul a krevních cév ve střevě je jedním z primárních příznaků tohoto onemocnění krvácení (krev se nalézá ve stolici, protože dochází ke krvácení do střeva). Měl jsem možnost být svědkem tak závažných krvácení, že jedinou cestou, jak zachránit pacientův život, bylo chirurgické odstranění poměrně velké části tlustého střeva.

Když jsou divertikuly drážděny nezdravými zbytky tráveniny, může se jejich ústí uzavřít a tekutina uvnitř může být infikována – což je stav, známý jako divertikulitida. Přechod na stravu s vysokým obsahem vlákniny do značné míry sníží riziko budoucího krvácení a infekce; změnou stravy však divertikuly nezmizí. Běžná představa, že ořechy či semena mohou uvíznout v divertikulech a způsobit divertikulitidu, nemá oporu ve vědeckých studiích a není pravdivá.

Hemoroidy

Představte si člověka trůnícího na záchodě, jak námahou sténá a jeho tvář rudne. Vysokému tlaku není vystaven jen obličej. Řetěz interních žil kolem konečníku, tzv. hemoroidální žíly, tvoří stlačitelnou vrstvu, která umožňuje konečníku, aby se úplně uzavřel, což je funkce, která nám pomáhá předejít společenskému faux-pas v důsledku úniku plynů a ztráty kontroly nad vyměšováním. Hemoroidy se vytvářejí, když v důsledku tlačení za záchodě, abychom vytlačili malou a tvrdou stolici, dojde ke zvýšení zpětného tlaku na hemoroidální žíly, jež se v důsledku roztáhnou.

Po letech tlačení na stolici mohou být tyto žíly rozšířené a běžně i vytlačené ven z konečníku.

Oběti hemoroidů se často mohou vyhnout invazivnímu chirurgickému zákroku a získat úlevu od příznaků tohoto onemocnění (bolestivost, svědění, krvácení) používáním povrchových krémů, sedacími koupelemi v teplé vodě a (zejména) zlepšením svého jídelníčku. Je zajímavé, že výskyt hemoroidů býval u obyvatel afrického venkova velmi vzácný. S přechodem na západní styl stravování však již nyní trpí tímto zdravotním problémem asi pětina populace.

Křečové žíly

Všimněte si, že když stojíte, vzdálenost od vašich chodidel k srdci činí 120-150 cm. Takto vysoký sloupec krve by vyvolával velmi silný tlak na žíly nalézající se ve spodní části nohou – pokud by zde nebyly speciální žíly, které brání toku krve směrem k chodidlům. Svaly nohou se při chůzi stahují, čímž se krev vytlačuje vzhůru – přes otevřené záklopky směrem k srdci. Tyto záklopky propouštějí krev jenom jedním směrem, a když se zavřou, brání krvi, aby se vracela směrem dolů k chodidlům. Až tři čtvrtiny žen a polovina mužů na západní stravě má křečové žíly. Není nikterak překvapivé, že lidé s varikózními žilami častěji trpí i hemoroidy – obě onemocnění mají stejnou příčinu.

Brániční kýla

Při vytlačování stolice se tlak v břišní dutině zvyšuje na mnohem vyšší hodnoty než je tlak v hrudníku, což zatlačuje žaludek do hrudní dutiny a dochází k hiatus hernia (brániční kýle). Polovina lidí, kteří se déle než padesát let živí západní stravou, má toto onemocnění. Hrudní a břišní dutina jsou anatomicky odděleny velkým svalem, který nám pomáhá dýchat a nazývá se bránice. Skrz bránici procházejí aorta, dutá žíla a jícen. Z nich je pohyblivý pouze jícen. Tlačení při stolici vytlačuje žaludek do přirozeného otvoru pro jícen, což způsobuje rozestoupení bráničního svalu. Nakonec se horní část žaludku ocitá v hrudní dutině, kde každý vdech vyvolává podtlak, jenž nasává žaludeční kyselinu nahoru do jícnu. Když je žaludek mimo svoji přirozenou pozici, ve které je podporován svalem bránice, nižší svěrač jícnu, který má na starosti uzavírání otvoru mezi jícnem a žaludkem, přestává být funkční.

Chirurgický zákrok vrátí žaludek zpět do břišní dutiny a uzavře hernii. Tato operace by měla být ale pouze pro ty, kterým nepřinese úlevu zdravý jídelníček, zvýšení hlavy postele a/nebo užívání antacid.

Z knihy Johna McDougalla Digestive Tune-Up. K vydání připravují Prameny zdraví.

Počet přečtení: 1 148 Datum: 17. 7. 2017