Muži a ženy v manželství

Čím se od sebe liší muž a žena

Žena

• Má větší schopnosti vidět věci a události emocionálně -- citově a chápat vše intuitivně, tj. jako celek.
• Žije daleko výrazněji v přítomnosti nežli v minulosti.
• Soustřeďuje se více nežli muž na vzájemné vztahy mezi lidmi.
• Je více zaměřena na rodinu a domov než na sebe samu.
• Více než muž touží po romantice, pozornosti, překvapení.
• Více než muž se orientuje sluchem a je citlivější ke „svrchním tónům" řeči, tj. k tomu, „jak se co řekne".
• Hůře než muž nese své nezdary, pocity méněcennosti, pocity viny a zklamání.
• Vydává se často „cele" -- až na doraz -- v sebeobětování.
• Zajímají ji daleko více detailní věci, podrobnosti, konkrétnosti než věci obecné (abstraktní).

Muž

• Má výraznější snahu vyniknout, dojít uznání a respektu (úcty) u druhých lidí, i u své vlastní ženy.
• Má výraznější potřebu být oceněn, vážen, uznáván a obdivován.
• Miluje napětí, soutěžení, dobrodružství, zápasy, nebezpečí, riziko, soutěže, projevy hrdinství a odvahy.
• Stojí častokrát nad věcmi a vše hodnotí s odstupem.
• Uvažuje obecněji (abstraktněji) a zajímá se o podstatu věci.
• Rád plánuje, fantazíruje a představuje si, „co by bylo, kdyby".
• Odděluje rozum od citů: rozumu obvykle dává přednost.
• Vydává se s rozvahou a více uvažuje, na co vydá svou energii, více se soustřeďuje na materiální věci, zajímá se více o politiku, celospolečenské věci a dění ve světě.
• Má větší sklon druhé podceňovat a sebe přeceňovat (nadhodnocovat).
• Vyjadřuje své pocity opatrně a často necítí potřebu je vyjádřit vůbec (ženě se proto zdá citově tupější).
• Je více orientován tím, co vidí a co slyší („zapálí se" pohledem na krásu své ženy).

Co potřebuje žena:

• Uznání své osobnosti, krásy, šikovnosti, mnohostrannosti.
• Čas, aby mohla udělat, co udělat chce, a aby svému muži mohla říct vše, co chce a co mu potřebuje sdělit (čas pro společenství).
• Laskavé jednání, citlivost v přístupu k ní, pozornost, soucítění, něžnost.
• Pomoc svého muže -- aby se necítila opuštěná, vyčerpaná a „ztracená" (potřebuje, aby o ni muž pečoval).
• Potřebuje, aby ji muž naslouchal -- tomu, co ji tíží a trápí a co jí neustále leží v hlavě (i když to jsou pro muže nepodstatné věci).
• Projevy uznání a díků za to, že je muži dobrou a milovanou ženou, milenkou, matkou jeho dětí, i za to, jak pečuje o rodinu; jistotu, že ji má muž rád a že ji neopustí, že na ni bude pořád hodný a něžný.
• Muže, který by byl cele odevzdaný rodině, měl ji rád a měl rád děti a měl na ně čas.
• Touží po náklonnosti svého muže, touží být milována pro ni samotnou, touží po klidu v intimních chvílích.

Co potřebuje muž:

• Dobrý pocit své vlastní hodnoty, sebepotvrzení, doklady o tom, že si ho žena váží. (Bible říká: „Žena ať má úctu k muži.")
• Určitou míru svobody pro tzv. „mužské záležitosti" (aby se doma necítil jako v žaláři nebo v obětí chobotnice).
• Potřebuje ženu, aby měl komu předávat své „vavříny" -- doklady o tom, že se mu něco podařilo.
• Potřebuje ženu, aby měl ke komu přijít, když utrží rány, když něco zkazí a dostane výprask (aby mu žena jeho bolístku pofoukala).
• Potřebuje ženu jako milenku (svého mileneckého výkonu v manželském intimním soužití si cení nade vše a je mu nejsilnějším dokladem jeho úspěšného mužství; nic se ho bolestněji nedotkne než selhání v tomto bodě, které mu manželka může dát najevo svým pohrdáním).
• Potřebuje ženu, aby mu byla pomocí -- biblicky „protějškem", tj. člověkem, s nímž může hovořit o svých plánech a od něhož může slyšet o sobě i to negativní; přitom však ví, že to s ním jeho žena myslí dobře.
• Potřebuje mít v ženě přítele, kamaráda, společníka, partnera.
• Potřebuje „teplo domova" a moudrou ženu -- takovou, která (vyjádřeno slovy Bible) se „bojí Boha", tedy bojí se jednat jinak, než má, aby nezarmoutila toho, který je nad ní (i nad jejím manželem).

Co by měl dělat muž, má-li svou ženu rád?

Nejméně třicetkrát denně třiceti různými způsoby své ženě říci: „Jsi milá, hodná, krásná, pozorná, laskavá a dobrá -- jsem rád, že mohu být tvým manželem."

Co by měla dělat žena, má-li svého muže ráda?

Nejméně třicetkrát denně třiceti různými způsoby mu dát najevo (říci): „Martine, ty jsi chlap."

Příklady z praxe

Nejprve, jak bychom doma spolu mluvit neměli:

• neříkat: „Co je ti po tom?"
• neříkat: „Život s tebou je utrpení."
• neříkat: „Ještě jednou a uvidíš!"
• neříkat: „Už toho mám dost!"
• neříkat: „Co ty si myslíš, to mne vůbec nezajímá."
• neříkat: „Ty zase vypadáš!"
• neříkat: „Co zase chceš?"
• neříkat: „Ty mne již nemáš rád (ráda)."
• neříkat: „Ty jsi hloupý (hloupá)."
• neříkat: „Ty mne poučovat nebudeš."
• neříkat: „Tvoje problémy mě nezajímají."
• neříkat: „Ty mi nikdy nepomůžeš."
• neříkat: „Ty se vždycky uleješ, když se má něco udělat."
• neříkat: „Jsi normální?"
• neříkat: „Co je ti potom?"
• neříkat: „Mlč, prosím tě!"
• neříkat: „Ty jsi úplně nanic (levý / levá).

Na druhé straně je dobré hovořit spolu tak, že v této řeči slyšíme:

• „Jak se ti to líbí?"
• „Ten oběd se ti povedl (je to dobré, výborné, chutná mi to, nemá to chybu atp.)."
• „Jsem rád(a), že jsi mi pomohl(a), bez tebe bych to těžko zvládl(a)."
• „Já vím, že to máš se mnou někdy dost těžké."
• „Můžeš mi poradit, pomoci atp."
• „Jak se ti to líbí? Co tomu říkáš? Jaký je tvůj názor? Co si o tom myslíš?"
• „Co bys tomu řekla (řekl), kdybych...?"
• „Já jsem se dobře oženil (vdala), kdybych se ženil (vdávala) znovu, neváhala bych a zvolil(a) bych stejně."
• „Děkuji ti (díky)."
• „Nech to, já to udělám sám (sama)."
• „Vážím si toho, co jsi udělal(a)."
• „Dobře, uděláme to tak, jak jsi řekl(a)."
• „Neboj se, ty to určitě zvládneš."
• „Prosím tě, můžeš mi pomoci (odpustit, atp.)?"
• „Jak to vidíš ty?"
• „Jsem rád, že jsi moje žena (můj muž)."
• „Vím, že to je pro tebe těžké."
• „Bolí tě to ještě?"
• „Nevím, co bych si bez tebe počal(a)."
• „Co bys chtěl(a), abych udělal(a)?"
• „Mám tě rád (mám tě ráda)." Stokrát a pokaždé jinak.

Jak je možno si představit výzvu adresovanou manželům „jít ruku v ruce ke společnému cíli"?

Obrazně to můžeme vyjádřit pohledem, který se nám naskytne, když se díváme na moře z nějakého přístavu. Odtud vyplouvá jedna loď za druhou a za každou z nich se tvoří dlouhá bílá čára (dělá ji voda za lodním šroubem). Díky této čáře můžeme zřetelně vidět, že každá loď má někam namířeno. Každá loď si to zamíří do určitého přístavu a tam se plaví všichni, kdo jsou na její palubě.

A jak je to s naším manželstvím? I to můžeme přirovnat k lodi. I to má někam namířeno. Můžeme mít namířeno např. k cíli, který se dá vyjádřit větou: „Ať máme více než druzí." To není špatný cíl. Záleží jen na tom, čeho chceme mít více. Zda toho, co se za peníze koupit dá, nebo toho, co se za peníze koupit nedá (a dá se opravdová láska koupit za peníze?).

A právě tady, v onom správném nasměrování a zacílení již mnozí ocenili, jakou pomocí jim byla a je Bible a její poselství.

Více o možnostech studia korespondenčních kurzů na adrese www.skk.cz.