Jaké manželství a jaká rodina

Aktuální problémy manželství a rodiny

1. Znevažování jak manželství, tak rodiny

Význam manželství se zlehčuje. Vyjadřuje se to např. heslem: „Proč se ženit, když si můžeme ženu pronajmout" (mít ženu jen krátkodobě). Manželství se rozcházejí a rozvádějí a přibývá dětí, od nichž můžeme slyšet: „Tati, tvoje děti s maminčinými dětmi se perou, ale my se s nimi nepereme."

2. Nezralost pro manželský a rodinný život

V naší republice máme pro vstup do manželství poměrně nejnižší věk ze všech evropských států. Při vstupu do školy je třeba prokázat tzv. školní zralost dítěte. Při vstupu do manželství tomu tak není. Kolik lidí uzavírá sňatek, aniž by k něčemu tak závažnému byli zralí?

3. Nepřipravenost na manželství a rodinu

Když někdo chce jezdit autem, musí nejprve chodit do autoškoly a složit závěrečnou teoretickou a praktickou zkoušku před příslušnou komisí. Do manželství ale lidé vstupují bez toho, že by prošli jakoukoli odbornou přípravou. Často -- až v 50 % případů -- je nejzávažnějším motivem pro vstup do manželství to, že nevěsta je již v jiném stavu.

4. Neumíme spolu hovořit

V manželství je zapotřebí mnohé věci prohovořit, projednat a pak se rozhodnout. Jak jsme však na takové manželské pohovory připraveni? Jak vypadá naše umění nejen mluvit, ale i druhému naslouchat a rozumět mu? Výsledky nám ukazují narušené vztahy mezi manželi, nedorozumění mezi rodiči a dětmi atp.

5. Tvořivé řešení konfliktů

Řada mladých lidí vstupuje do manželství s falešnou představou, že buď nebudou mít žádné konflikty, nebo je budou hravě řešit. Skutečnost je však jiná. Nejde o to, kolik konfliktů v manželství a rodině je, ale o to, jak tyto konflikty dovedeme řešit -- zda jen bouřlivě, nebo tvořivě. Na tom, zda dovedeme tvořivě řešit konflikty, mnohdy záleží, zda se manželství povede či nikoli.

6. Problémy s dětmi

Množství dětí v rodinách se v posledních letech neustále snižuje. Bylo by možné se domnívat, že díky tomu mají rodiče na děti více času a více se jim věnují. Pravý opak je však pravdou. Osamělost dětí -- i v dobře situovaných rodinách -- je povážlivá. Dětská kriminalita a problémy s drogami, hracími automaty atd. vypovídají o něčem jiném.

7. Výchova dětí

Rodiče svalují úkol výchovy dětí na školu, škola zase na rodinu. Když se výchova dětí nedaří, je takové obviňování něco jako tenisové utkání -- jeden to „hází" na druhého. Stále více si pleteme vzdělávání s výchovou. Vzdělávat znamená získávat znalosti, případně dovednosti. Při výchově jde o utváření charakteru -- o to, „jaký to bude člověk". Jde nám o to, „jakým člověkem bude naše dítě", více než o to, „co bude znát"?

8. Zvládání agresivity

Na jedné straně setkáváme s agresivitou rodičů -- např. tam, kde se hovoří o týrání, ba utýrání dětí rodiči. Na druhé straně se dozvídáme o tzv. šikanování dětí, kde jedno či jedna skupina dětí určité dítě neustále trápí, bije a ponižuje. Mnozí rodiče rovněž podléhají představě o tzv. neagresivní výchově dětí -- „dětem se musí vše dovolit", na druhé straně však děti neznají meze svých požadavků a rodiče si s tím nevědí rady.

9. Pro děti to nejlepší

Velice často slyšíme rodiče, jak si stěžují, že jim to či ono nebylo v životě dopřáno, a tak se to snaží umožnit svým dětem. Dát jim to nejlepší. V jádru je to správné přání -- ale co se rozumí tím „nejlepším"? Nejdražší kočárek, nejdražší hračky, nejdražší oblečení, dopřát jim co nejvíce času na televizi, party apod.?

10. Bezradnost

Tváří v tvář těmto a podobným problémům v manželství a rodině shledáváme bezradnost na všech stranách. Ta dává vznikat manželským a předmanželským poradnám, pedagogicko-psychologickým poradnám, poradnám pro drogově závislé jedince, pro náruživé hráče tzv. výherních (či přiléhavěji „proherních") automatů atp. Jsme vděčni za to, že se stále více lidí odborně zabývá těmito problémy. Co však mají dělat manželé a rodiče, aby do těchto poraden nemuseli jít?

Různá pojetí manželství a rodiny

Podíváme-li se kolem sebe, pak vidíme, že lidé mají rozdílná pojetí, představy, vzory a modely manželství a rodiny. Pokud jde o manželství, setkáváme se např. s pojetím „manželství bez sňatku" -- typ „když nám to půjde, zůstaneme spolu, když to nepůjde, rozejdeme se", nebo „nebude-li jeden inženýr, bude druhý", případně „hezkých děvčat je každým rokem více" atp.

V pojetí rodiny existují na jedné straně rodiny s jedním dítětem -- typu „aby lidé viděli, že jsme normální" nebo „nějak jsem ho chytit musela". Na druhé straně jsou rozvodové vztahy typu „mně se to líbí, já si chci užít, a do dětí mi nic není".

Jak se v této paletě různých pojetí manželství a rodiny orientovat?

Příklad ze života

Eliška a Rudolf se měli rádi. Jejich vzájemný vztah vyvrcholil sňatkem. Do manželství vstupovali s velkými nadějemi. Brzy po svatbě se jim narodila dcerka Hana. Bylo však třeba zajistit pro rodinu „hnízdo". Dali se tedy do práce.

Neměli mnoho našetřeno. Rodiče jim nemohli moc dát, a tak vše bylo na nich. Oba byli zaměstnáni. Dcerku dali nejprve do jeslí a pak do mateřské školy. Stavěli dům a narodil se jim syn Josef. Situaci to zkomplikovalo. Stavba domu jen ve chvílích volna se opožďovala. Trvalo hodně dlouho, než se do nového domu mohli nastěhovat. Když se jim to nakonec přece jen podařilo, začaly je „tlačit" dluhy. Ruda proto začal podnikat. Eliška mu v tom pomáhala. Pracovali „ve dne v noci", až se jim podařilo větší část dluhů splatit.

Pak se jednou zarazili nad tím, že jejich kontakt s dětmi nějak vázne. Zdálo se jim, že si s dětmi nerozumí. Děti s nimi nehovořily. Rodiče nikdy neměli čas s dětmi hovořit, a tak se děti naučily žít svým vlastním životem. Neměly si s rodiči co říct. Eliška a Ruda se obrátili na pedagogicko- psychologickou poradnu. Tamní psycholog se jich zeptal, jak mají staré děti. Když mu řekli, že 10 a 12 let, smutně pokýval hlavou. Pak jim nesměle sdělil, že doba, kdy se tvoří nejintimnější vztahy mezi rodiči a dětmi, a doba, v níž se tvoří charakter dětí, je již dávno pryč. Lidově řečeno: „Ujel jim vlak." Brzy jim děti „vyletěly z hnízda".

Jejich životní sen -- „postavit dům, v němž by žili spolu s rodinami svých dětí" -- se jim splnil, avšak žádné z dětí s nimi žít nechtělo. Rodiče se s nimi nemohli domluvit. Hádali se s nimi, a nakonec se začali hádat mezi sebou. Kde se stala chyba?

Křesťanské pojetí manželství a rodiny

Uprostřed mnoha moderních pojetí je možno se setkat s pojetím manželství a rodiny založeném na tom, co se lidem osvědčuje již několik tisíc let. O tomto pojetí nám mnohé říká Bible:

1. Muž a žena patří dohromady

Doslova vytvářejí vyšší jednotu -- ne již „já a ty", ale „my". Člověk v biblickém pojetí není muž nebo žena, ale muž a žena dohromady.

2. Jedno tělo

Biologicky vzato je maminka v době těhotenství jedno tělo se svým děťátkem. Bible se však dívá dál a chápe termín „jedno tělo" jako trvalé spojení muže a ženy po všech stránkách -- tělesně, duševně i duchovně. Na to by neměly zapomenout maminky, když se jim narodí děťátko, že jejich manžel -- muž -- je i za této situace „jim nejbližším člověkem".

3. Žena má nejblíže k jádru osobnosti muže

Na začátku Bible se krásnou básnickou řečí hovoří o tom, že Eva byla stvořena z Adamova žebra. A co je to žebro? Je to ta část těla, která nemá nejblíže k hlavě (mozku), ale k srdci (citu) muže. Biblicky vzato zde jde o to, že by žena měla být člověkem, který je nejbližší jádru osobnosti muže.

4. Žena má být muži pomocí

Ve výše uvedeném vyprávění o Evě a Adamovi se říká, že Eva byla dána Adamovi proto, aby mu byla pomocí. Ani ne tak při stavbě domu jako v orientaci „co dělat a kterým hodnotám dávat přednost". To je její základní úkol.

5. Muži náleží obětovat se

Hovoří-li Bible o tom, že „muž je hlava ženy", pak odkazuje na vztah Ježíše Krista a církve. Co ten pro církev udělal? Obětoval se. Na muži tedy je, aby na sebe bral to nejtěžší, co před rodinou stojí, a „obětoval se", ne tedy aby si neodpovědně chodil tam či onde užívat a o manželku a rodinu se nestaral.

6. Směřování

Když jedeme autem, vidíme častokrát na křižovatce směrovku. Říká nám, kam která silnice vede. Manželství a rodiny jsou -- obrazně řečeno -- též na cestě či „cestou", která někam vede. Bible zde bere v úvahu, že můžeme mít v životě zamířeno k různým cílům. Klade nám však před oči nadějný cíl: „Pán Bůh stvořil člověka k obrazu svému, muže a ženu, stvořil je." Člověk -- a tím i manželství a rodiny -- zde není „pro nic za nic", ale má zde svůj úkol. Žít tak, aby jeho život -- i život manželství a rodiny -- směřoval k tomu, který je nad námi a který nás má rád.

7. Krásný život manželský a rodinný

Když Bible hovoří o manželství, říká, že to bylo dobré a že to může být dobré. Ne však samo sebou. Je k tomu zapotřebí něco dělat. Bible to říká např. slovy: „Přijímejte se vespolek k slávě Boží." Nikoli tedy: Žijte si, jak chcete, nezávazně a podle svého. Žijte tak, aby ten, který se na vás dívá, který je stále s vámi a má vás rád, měl z toho, jak žijete, radost.

Závěr

V manželství i v rodině je možno žít „ze dne na den" -- náhodně. Je však možné mít také určitou představu o tom, jaké manželství a jakou rodinu bychom chtěli mít. K tvorbě takové představy (modelu, vzoru) nám mohou být určitým podnětem různá pojetí. S jakým manželstvím a s jakou rodinou bychom byli nejšťastnější -- a co pro to můžeme udělat (co já pro to mohu udělat)?

Více o možnostech studia korespondenčních kurzů na adrese www.skk.cz.