Hraní si je nezbytné

Hra je pro rozvoj člověka nezbytná. Je nepostradatelná pro duševní, tělesné, vztahové i emocionální zdraví. Hraní rozvíjí dětskou kreativitu, imaginaci i obratnost. Neorganizovaná hra učí děti pracovat ve skupinách, dělit se, vyjednávat, řešit konflikty a bojovat o sociální postavení. Děti se ve hře učí překonávat strach, trénují různé životní role a tím rozvíjejí svou emoční inteligenci.

Odpočinek v trojrozměrném prostředí (ne před televizí nebo počítačem) je pro rozvoj dětí optimální. Nejlépe se mladý člověk učí, když si věci kolem sebe může osahat a vyzkoušet. Skrze zkušenost poznává materiály i procesy, ze kterých je svět složen, a dokáže tak dospět ke zralým postojům i v abstraktních otázkách.

Pobyt ve skutečném světě je ale dnes nahrazován virtuální realitou. Děti v západním světě se neseznamují se světem kolem sebe praktickým způsobem, což ohrožuje jejich zdravý vývoj. Školy ruší kurzy vyžadující manuální zručnost, protože o ně mezi studenty není zájem.

Dnešní děti raději věnují svůj čas hraní počítačových her než manuálním činnostem. Odborné studie z nedávné doby ale upozorňují, že pro zdravý kognitivní i intelektuální vývoj je práce rukama nenahraditelná. Západní svět se podle Arica Sigmana (autora jedné z nich) rychle stává společností, v níž „software nahradil šroubovák.” Obecně se má za to, že manuální práce je určena pouze pro nižší třídu.

Sigmanova zpráva poukazuje na skutečnost, že současným dětem chybí ve věku 11 let zkušenosti, které byly pro jejich rodiče a prarodiče ve stejném věku samozřejmostí. I absolventi či studenti technických oborů dnes nedokáží vyřešit ani jednoduchý mechanický problém. Zpráva klade důraz na důležitost praktického vzdělávání a rozvoj manuální šikovnosti u dětí. Rodiče jsou v ní nabádáni, aby svým dětem umožnili hrát si v reálném světě.

Z knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet. Vydal Advent-Orion.