Hlásání evangelia

O necelou půlhodinu později už letadlo přistávalo na letišti Šeremetěvo v Moskvě. Přicestoval jsem do Ruska, abych tu měl evangelizační přednášky.

Když jsem vyhlédnul z okna a snažil se pohledem nasát scenérii ruského hlavního města, nemohl jsem nemyslet na problémy, které tu lidé zažívali po dobu existence Sovětského svazu, pokud chtěli studovat Bibli a sloužit Bohu. Když se někdo odvážil kázat o Ježíši Kristu, riskoval minimálně dlouholetý pobyt za mřížemi. Ale pád železné opony a perestrojka Michaila Gorbačeva otevřely dveře možností pro kázání evangelia.

V roce 1992 položil kazatel a řečník Mark Finley spolu s týmem televizního programu It Is Written (Psáno jest) mezník v historii kázání evangelia. Uspořádal evangelizační přednášky v Kremlu – na místě, kde předchozí vláda schvalovala zákony, které měly zajistit, aby Bůh definitivně zmizel ze života Rusů. Během přednášek kazatele Finleyho přijalo Ježíše Krista do svého života a bylo pokřtěno více než tři tisíce lidí. Dnes je Rusko „úrodnou půdou“ na šíření evangelia. Je to součást naplnění dalšího znamení Ježíšova příchodu, jímž je kázání evangelia ve světě.

Navzdory tomu je před křesťany stále obrovská výzva. Zůstává ještě mnoho zemí a území, kde o Ježíšovi neslyšeli. Z lidského hlediska je v současnosti nemožné kázat v těchto oblastech evangelium. Ale když se podíváme do nedávné minulosti a vidíme místa jako Rusko, kde bylo do nedávna hlásání dobré zprávy nepředstavitelné, a dnes jsou tu dveře otevřené, naplňuje nás to nadějí, že neexistuje místo na zemi, které by evangelium nemohlo zasáhnout. Církev vedená Duchem svatým postupuje v plnění své úlohy.

Osm dní strávených na Sibiři mi ukázalo duchovní hlad lidí v Rusku. Toužebně očekávali Boží poselství. Byl jsem svědkem toho, jak desítky z nich každý večer přijímali Ježíše Krista jako svého osobního spasitele. Viděl jsem, jak byli měněni jeho mocí.

Smyslem kázání evangelia je, aby pozdvihlo hříchem ubité lidi a vrátilo jim ztracenou podobu Stvořitele. Každý člověk, který kdy žil na zemi, potřeboval slyšet evangelium. Ale jestli někdy v dějinách nastal okamžik, kdy má toto poselství zaznít nejmocněji, tak je to právě dnes. Nikdy předtím nebyli lidé tak bezradní, zoufalí a ztracení ve stínech vlastní argumentace. A nikdy předtím se lidské bytosti tak zoufale nesnažily najít smysl života.

Ježíš miluje lidi a hledá je proto, aby je zachránil. Touží jim ukázat cestu k pokoji a radosti. Proto je kázání evangelia všem a všude jedno ze znamení, že žijeme v čase konce: „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ (Matouš 24,14)

Právě teď, kdy čteš tato slova, miliony křesťanů jdou a káží evangelium v městech, městečkách i odlehlých oblastech. Slovo se šíří rozhlasovým a televizním vysíláním, internetem i pomocí nespočetného množství knih, letáků a časopisů. Miliony lidí zvou své přátele anebo sousedy k sobě domů a dělí se s nimi o slova naděje. Vedou evangelizace a studují s lidmi v jejich domovech Bibli. Skutečnosti, které Ježíš předpověděl jako znamení svého druhého příchodu, se naplňují před našima očima. Vždyť kdo by se v čase Ježíšových současníků odvážil tvrdit, že Spasitel bude mít tolik následovníků?

V uplynulých letech jsem procestoval mnohé země světa a kázal dobrou zprávu na stadionech, pod holým nebem, v kostelech, v pronajatých halách, kinech, divadlech atd. Na vlastní oči jsem viděl, jak se Ježíšova proroctví stává realitou – jak tisíce lidí přijímají Ježíše a nechávají se pokřtít. Stávají se součástí Boží církve a chtějí se připravit na Kristův návrat.

Nejen Ježíš hovořil o kázání evangelia jako o znamení konce. Poslední kniha Nového zákona, prorocká kniha Zjevení zaznamenává vidění budoucích událostí, které Bůh zpřístupnil učedníku Janovi. Čteme v ní i následující slova: „Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: ‚Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.‘“ (Zjevení 14,6-7)

Poselství je jednoznačné. Evangelium, které svět potřebuje na konci času slyšet, není nijak přizpůsobené ani zředěné. Je to „věčné evangelium“. Dobrá zpráva, kterou slyšel Adam s Evou v ráji, je stejná jako ta, vyhlášená na hoře Sinaj. Evangelium ze Sinaje je stejné jako v časech Ježíše. Mistr z Galileje kázal stejnou zprávu jako apoštol Pavel. Evangelium Nové smlouvy je to samé a týká se i naší postmoderní éry. Dobrou zprávou je, že Ježíš, který zemřel na kříži, je a vždy bude ten samý.

Co je evangelium? Je to dobrá zpráva o záchraně. Centrem evangelia je Ježíš Kristus – to, co udělal, dělá a ještě učiní pro lidstvo. Je to zpráva o odpuštění a novém stvoření. Lidstvo to potřebuje slyšet. Právě proto Bůh posílá anděla, který letím prostředkem nebe, aby hlásal tuto zprávu trpícímu světu naléhavěji než kdykoliv předtím.

Kdo je anděl? Koho představuje? Anděl symbolizuje posla nebo skupinu poslů.

Proroctví v Zjevení 14 ukazuje, že před Ježíšovým návratem Bůh vzbudí skupinu poslů, která bude oznamovat věčné evangelium celému světu. Podle proroctví začnou tito poslové kázat po pronásledování věrných – po období, které mělo trvat 1260 let.

Proroctví říká, že poslové budou hlásat „mocným hlasem“. Znamená to, že zpráva bude jasná. Bude burcující a může být dokonce i politicky nepřijatelná, jdoucí proti myšlení většiny.

Poselství se začíná slovy: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest.“ Proč? Protože poselství má zaznít v čase, kdy lidé budou namísto Stvořitele raději uctívat stvoření. Proto anděl připomíná mocné skutky a působení Boha Stvořitele. Zdůrazňuje svrchovanost Boha Stvořitel – je neporovnatelně větší než věci, které stvořil. On: „Učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ (Zjevení 14,7) Stvořené bytosti mají tedy obrátit svoji pozornost na Boha a ne na to, co stvořil.

Poslové, které symbolizuje anděl, volají lidské bytosti, aby uctívali Boha Stvořitele. A požadavek zdůvodňují slovy: „Neboť nastala hodina jeho soudu.“

Svět potřebuje naléhavě opustit cestu modloslužby a uctívat pravého Boha, protože přišla hodina soudu.

O jakém soudu je tu řeč? Když křesťané mluví o Božím soudu, většinou myslí na budoucnost. Soud spojují s příchodem Ježíše a se zničením světa. Ale anděl hlásá, že hodina Božího soudu už přišla. Znamená to, že nemůže jít o událost budoucnosti, ale minulosti a přítomnosti.

Prorok Daniel o soudu napsal: „Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.“ (Daniel 7,9-10) Knihy se otevřely a začal soud. Podrobné studium Bible a proroctví nás přivede k závěru, že dnes žijeme v čase Božího soudu. Jak by jinak mohl Ježíš přinést odplatu při svém druhém příchodu, pokud by nebylo rozhodnuto o každém člověku?

Když se mluví o soudu, lidé se většinou cítí nepříjemně. Stačí, že člověk dostane do rukou předvolání na soud a už se cítí nesvůj. A když se začne připomínat Boží soud, strach a obavy jsou ještě větší. Kdesi máme utkvělou představu, že Boží soud souvisí se zničením, s trestem, odplatou. A hovoříme-li o zničení, jak to může být součástí věčného evangelia? Evangelium je „dobrá zpráva“, ne zvěst o neštěstí. Většina lidí potřebuje povzbuzení, a ne strašení. Anebo ne?

Jak bychom tedy měli vnímat soud? Představ si, že kdosi se chtěl podvodem zmocnit tvého domu. Podáš žalobu a octneš se spolu s pachatelem před soudem. Která ze zúčastněných stran bude mít ze soudu obavy? Ty jako majitel domu, anebo osoba, která se jej pokusila ukradnout? Právě proto je soud dobrou zprávou pro toho, kdo je v právu. Pro podvodníky a zločince je postrachem.

Bible říká, že soud je součástí evangelia o spasení z jednoduchého důvodu. Ježíš Kristus řekl: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“ (Jan 16,8) To jsou složky tvořící celé poselství evangelia. Nejprve si musím uvědomit, že jsem hříšník a že ve své síle se nemohu osvobodit z odsouzení, do kterého mě přivedl hřích. Potom potřebuji uvěřit, že spravedlnost mám jen v Ježíši. On zemřel za mne na kříži a nabídnul mi zadarmo svoji milost. A nakonec přichází soud – pro ty, kteří přijali Boží milost, je to radostná událost, kdy budou s konečnou platností vyhlášeni před celým vesmírem za spravedlivé. Ostatní se budou muset zodpovídat za odmítnutí Boží lásky a milosti.

Biblické proroctví ukazuje, že v roce 1844 se ve vesmíru staly dvě důležité události. První z nich byl začátek soudu v nebi. Druhá se odehrála na zemi. V tomto období vzbudil Bůh skupinu poslů, aby kázali věčné evangelium, ohlašovali soud, který se už začal, a volali lidi z celého světa, aby se vrátili k uctívání Boha jako Stvořitele.

Tato skupina poslů vytváří společenství ostatků, potomstvo ženy ze Zjevení (Zjevení 12,17). Proroctví ohlašuje, že Bůh shromáždil věřící, aby světu oznámili závěrečné poselství. Protože poselství církve je naléhavé, Písmo používá jako symbol anděla letící prostředkem nebe. A protože je nesmírně důležité, anděl volá silným hlasem.

Aby tito věřící mohli splnit svoji úlohu, Bůh v posledních letech otevře dveře možností, a tak se evangelium dostane ke všem. Krátkovlnné vysílače přinášejí zvěst evangelia 24 hodin denně v mnohých jazycích a nářečích a zasahují prakticky celou zemi.

S pomocí jejich a dalších moderních prostředků komunikace evangelium zaznívá dokonce i na těch nejnedostupnějších místech. Předevčírem jsem dostal dopis. Když jsem jej otevřel, začal jsem číst: „Pastore, vím, že nikdy nebudu mít příležitost osobně se s tebou setkat. Chci ti tedy poděkovat aspoň takto. Jednoho dne jsem tě slyšel mluvit v rádiu. V té době se mi hroutila rodina a já jsem se podruhé pokusil o sebevraždu. Dostal jsem se do bodu, kdy můj život ztratil smysl. Svíral mne neovladatelný strach, který mě přiváděl k zoufalství. Nemohl jsem spát. Celé noci jsem strnule hleděl do stropu. Hledal jsem pomoc u mnohých doktorů a specialistů na duševní zdraví, ale nikdo mi neuměl poradit.

Jednou ráno jsem zapnul rádio a slyšel tvé kázání. Nikdy jsem nevěřil v Boha. Jako muž rozumu jsem náboženství pokládal za berličku pro slabé. Takový sen jsem nepotřeboval. Když se však v mém životě všechno hroutilo, začal jsem ztrácet pevnou půdu pod nohama. Nic mne už nenaplňovalo. Stále hlouběji a hlouběji jsem se ponořoval do beznaděje – až do chvíle, kdy jsem tě to ráno slyšel v rádiu. V šeru nadcházejícího dne ke mně promluvil Duch svatý, ukázal mi můj skutečný stav a já jsem si mohl uvědomit, jak velmi potřebuji Ježíše. Přijal jsem ho a dnes se raduji, že se o tuto dobrou zprávu mohu dělit s lidmi okolo mne. Jsem šťastný muž.“

Kázání evangelia plní svůj cíl: zachraňuje lidi z nicoty a smrti. Znamení Kristova návratu se plní a svět se připravuje na závěrečnou žeň.

Už brzy nastane den, kdy Otec řekne Synovi: „Jdi a přiveď moje zachráněné děti. Ty, kteří ve mne věří a jsou ochotni poslouchat mne, i když přitom riskují své životy. Nechci se už dívat na jejich utrpení. Chci je mít ve svém království. Stůl je připravený, hostina může začít. Chybí jenom hosté. Jdi, prosím tě, a přiveď je.“

Budeš připravený jít s Ježíšem, až nastane ten den? Jak odpovíš?

Z knihy Allejandra Bullóna Znamenia nádeje. Vydal Advent-Orion.