Domov a rodina

Domov

1. Domov je místo, kde se cítím v bezpečí

Říká se: „Všude dobře, doma nejlépe." V pozadí tohoto výroku stojí poznání, že ačkoli se nám kdekoli ve světě to či ono může líbit, přece jen „doma je doma". Utíkáme se tam jako zajíc do své nory. Do určité míry si přitom myslíme, že doma se nám nemůže nic stát. Aby tomu tak bylo, je zapotřebí něco udělat. Vytvořit pro rodinu takové „rodinné hnízdo", kde by se každý cítil doma -- v bezpečí.

2. Doma má každý své místo

Když se podíváme na byt nebo dům z hlediska, „v kterém koutku kdo je nejčastěji", pak vidíme, že skutečně zde jsou místa, kde ten či onen -- a nikdo jiný -- je „doma". Je důležité, aby prostor bytu byl takto členěn a každý tam měl svůj koutek, své „teplé místečko".

To platí pro manžele jako dvojici (viz např. důležitost od ostatního bytu oddělené manželské ložnice), pro manželku (viz důležitost manželčina „království" v kuchyni), ale i pro děti (viz důležitost dětského „království" v dětském pokoji). A tam, kde jsou „doma", je pak třeba ponechat jim svobodu, aby si toto své „království" zařizovali podle svého.

3. Doma je určitý řád

Krásně se hovoří o džungli, když v ní člověk nemusí žít. Když však k tomu dojde a člověk se do takové opravdové džungle dostane, dělá vše, jen aby se z ní dostal! Opakem „džungle", tj. neexistence řádu, je situace, kde platí určitá pravidla. Taková pravidla platí např. pro provoz na silnici. Díky nim se přece jen tolik lidí nezabije a nezraní. Řád existuje i v zaměstnání, ve sportu atp. I domov má svůj řád.

Každá rodina má svůj řád. Jde o to, aby nebyl ani příliš volný (liberální), ani příliš tuhý (rigidní). Je-li řád příliš „tuhý", tvrdý, plný přísných pravidel, zákazů a příkazů, nežije se v něm nikomu dobře -- ani tomu, kdo příkazy má plnit, ani tomu, kdo je dává a bdí nad nimi. Členům rodiny pak domov může připadat jako „vojna" či „věznice" -- a to není dobré.

Je-li řád doma příliš volný, neví se, co je co, co se dělat má a co se dělat nemá -- což také není dobré. Děti vyžadují určitý řád a pořádek. Chtějí vědět, kam až mohou a kam nesmějí. Dobrý řád v rodině se vyznačuje tím, že v něm existují určitá pravidla -- co se dělat má a co ne, případně i jak se co má dělat -- , avšak tato pravidla nejsou „tvrdě prosazována" a zároveň nejsou opomíjena. Tento řád se přitom neustále mění. Příkladem nutnosti změn je růst dětí, kdy je třeba svěřovat jim doma stále nové úkoly a rozšiřovat oblast jejich povinností -- ale i práv!

4. Hodnoty

Domov se vyznačuje i tím, že v něm existuje určitý žebříček hodnot. Něčemu se přisuzuje vyšší hodnota, něčemu nižší. Něco se klade na první místo v životě, něco jiného se naopak vylučuje. Které hodnoty mají nízkou až zápornou hodnotu? Může to být např. konzumace alkoholu, drog, kouření, nevěra v manželském vztahu, snaha vyhýbat se práci, lhát, podvádět atp. V křesťanských rodinách patří tyto hodnoty do kategorie „nedělat to, co se Pánu Bohu nelíbí".

Které hodnoty mají v některých rodinách naopak vysokou hodnotu? Kterých si členové těchto rodin „cení nade vše"? Může to být např. vzájemná laskavost; ochota jeden druhého vyslechnout; mít pro druhého čas a porozumění; snažit se druhému pomoci; povzbuzovat ho tam, kde mu jde o dobré věci; potěšit ho tam, kde se dostává do obtíží atp. V křesťanských rodinách patří takové vztahy do oblasti lásky typu „agape", jejímž příkladem je život Ježíše Krista. Obecně takové hodnoty patří do kategorie toho, „co se Pánu Bohu líbí".

5. Stálost domova

Svět se mění. Lidé dospívají a stárnou. Domov však uprostřed všech těchto změn zůstává stálý. V jakém smyslu? Domů se vždy mohu vrátit a vím, že mne přivítají s otevřenou náručí.

6. Domov je opředen sítí rodinných zkratek a pověstí

Děti prosí tatínka nebo dědečka: „Vyprávěj nám o tom, jaké to bylo, když jsi byl malý." Jaké to bylo u vás? Jaké to bylo, když jsem se narodila? Co dělal dědeček? Jak jste se s mámou seznámili a vzali? To jsou otázky, které dětem dávají představu toho, jaké to bylo a má být u nás doma. Z toho se žije a to se vrývá do dětské duše jako směrnice jednání, a to podstatně hlouběji nežli příkazy a zákazy.

7. Budoucnost

Existuje nejen teplo domova a soubor rodinných pověstí. Domov znamená i společné plánování toho, co bude. Společnou tvorbu budoucnosti. Společně na něco šetříme. Těšíme se, co si koupíme, co bude ten či onen dělat, až bude velký atd. Domov má pro členy rodiny svůj význam i jako výhled do budoucnosti. Rodina je v tom smyslu společenstvím poutníků, kteří mají zamířeno k nadějnému společnému cíli.

Deset podnětů pro život „doma", v rodině:

1. Vyprávějte často svým dětem, případně vnoučatům, příběhy svého mládí -- jaké to bylo u vás doma.
2. Přizvěte své děti k práci, kterou děláte, a dělejte ji pokud možno s nimi; přitom si s nimi povídejte.
3. Hovořte se svými dětmi co nejvíce a naslouchejte jim. Snažte se poznat jejich postoje, hodnotový žebříček, názory a záměry.
4. Snažte se občas setkat všichni u rodinného jídla -- kolem jednoho stolu -- a mluvit spolu „jako jedna rodina".
5. Navštěvujte (s celou rodinou) jiné (celé) rodiny a pěstujte mezirodinná přátelství.
6. Nebojte se projednávat řadu svých rodinných problémů před dětmi. Ať vidí, jak se snažíte tvořivě řešit rozpory a konflikty.
7. Zajímejte se o to, co zajímá vaše děti, a mluvte s nimi o tom. Ptejte se jich, vyptávejte se jich a snažte se být co nejvíce informováni o tom, co jim leží v hlavě.
8. Hrajte si spolu s dětmi co nejčastěji -- nejen na jaře a v létě venku, ale i v zimě doma. Radujte se spolu s nimi, nebojte se humoru a životního veselí.
9. Udělejte si „rodinný kalendář" a uvádějte v něm plánované akce celé rodiny -- rodinné výlety, návštěvy a podniky, na které se všichni mohou dopředu těšit.
10. Zpívejte spolu, kdykoli se všichni sejdete -- např. doma u stolu nebo kolem klavíru či houslí -- , způsobem „zpívá celá rodina". V křesťanských rodinách takto zpívá celá rodina při ranních nebo večerních rodinných pobožnostech. Při nich se nejen zpívá, ale členové rodiny se i modlí. Čtou se také krátké úseky z Bible.

Příklad ze života

Pavel a Jana mají dvě děti. Přestože nežijí v přepychu, mají něco, co mnohým rodinám schází. Mají se rádi. Často společně diskutují. Vyprávějí si o věcech, které prožili ve škole a v práci. Nikdo v jejich rodině není přehlížený, nikdo se nad druhé nevytahuje. Z jejich komunikace je cítit láska a porozumění.

Když jdou po ulici, každý si může všimnout, že tito lidé patří k sobě. Chovají se k sobě s úctou a mají jeden s druhým trpělivost. Dojde-li mezi nimi ke konfliktu, snaží se jej otevřeně řešit a dobrat se podstaty věci. Vždy usilují o to, aby neshody dlouhodobě nenarušily jejich dobré vztahy. O víkendu jezdívají na výlety do přírody. Za hezkého počasí rozprostřou v lese deku na nějaké mýtině, vybalí jídlo a dlouho společně jedí a hovoří. Dokážou ale také spolu jen tiše sedět a obdivovat krásy okolní přírody. V té totiž nacházejí přítomnost Toho, díky kterému mohou prožívat tak překrásné a harmonické vztahy.

Jak je hodnotí lidé kolem nich? Někteří jsou s nimi brzy hotovi. Ti, kterým jde v prvé řadě o peníze, o nich řeknou: „Nic moc." Jiní uznávají, že jejich způsob života má „něco do sebe". V očích některých lidí, kterým se rodina zrovna nepovedla, je možno číst: „Takovou rodinu bychom si přáli." Dokonce i ti, kteří mají rodinu vydařenou, cítí, že „oni" mají ještě něco navíc.

Závěr

Rodina je velkým darem a nesmírnou hodnotou v životě každého z nás. Tuto hodnotu má v případě, že je dobrá a že je nám opravdovým domovem. Stojí za to dělat něco pro to, abychom se doma cítili opravdu „jako doma".

Více o možnostech studia korespondenčních kurzů na adrese www.skk.cz.